'20 diaries

 Víte, jak se říká, jak na Novej, tak po celej? Tak ještě nikdy se mi to nesplnilo tak moc, jako letos. 
Prvního ledna jsem se nejdřív smála, pak jsem brečela (hodně), uvědomila jsem si, jak moc si vážím svojí rodiny a že chci odstranit ze svýho života všechny toxický lidi. A věci. A na tapetu jsem si dala citát: This is my year.
Here we are, skoro o rok později, o ten nejdivnější rok v našich životech. A zároveň o ten nejbláznivější, nejvíc rewarding a asi nejvíc probrečenej rok v mým životě. Jak na Novej... 
A tady je. Celej, absolutně bez příkras a jakýhokoliv filtru, se vším špatným a dobrým.

MŮJ ROK 2020.

Leden

V lednu mám vždycky pocit, že musím všechno dělat na 1000%, ale z nějakýho podivnýho důvodu se to zdá mnohem snazší než po zbytek roku. Takže jsem hodně cvičila, chodila plavat, zkoušela všechny možný zdravý recepty a do toho rozjela svůj novej instagram. Plnej plyn, ale paliva v nádrži asi nejspíš ubývalo.
Na konci ledna jsem totiž měla (nejspíš) panický záchvat. Přijde mi to dávno a podle mě jsem od tý doby byla v mnohem větším stresu (see also - podzim :)), ale taky si trochu myslím, že to bylo kvůli tomu mindsetu "musím být nejlepší a stíhat všechno a ještě víc". Stalo se to, když jsem šla plavat a najednou jsem vůbec nemohla dýchat, myslela jsem, že omdlím, a musela jsem si sednout na lavičku a uklidnit se. Long story short, na plavání jsem nešla, udělala jsem si selfcare víkend a od tý doby se to už nestalo. Díkybohu.

A taky jsem v lednu začala s autoškolou!

Únor

Highlightem února jsou rozhodně dvě oslavy osmnáctin v naší partě. Na tý první jsem vyhrála soutěž v pití piva dlouhým brčkem bez použití rukou, snědla jsem spoustu dortíků a tancovala na Jede jede mašinka.
Před tou druhou mi začaly problémy s trávením, a tak jsem byla neskutečně moc nafouklá, bylo mi špatně, ale stejně jsem pila a jedla zákusky, i když jsem věděla, že mi to neudělá vůbec dobře.

Pamatuju si, že na tý oslavě jsem byla opravdu smutná. Bála jsem se, že už se nikdy normálně nenajím, protože mě po každým jídle bolelo břicho. Byla jsem nešťastná, z toho jsem byla vystresovaná, a z toho stresu jsem byla nešťastná... neverending story. 

Březen

Ach, březen. Měsíc, kterej obrátil můj rok... k lepšímu. Vážně, nežertuju.

10. března si pamatuju, jako by to bylo včera. Tolik usmívajících se lidí ve škole jsem nikdy neviděla. Žádný učitel nám nevěřil, co jsme si přečetli na internetu, a všichni počítali s tím, že se uvidíme za 2 týdny. Ha. ha. ha.

Taky si pamatuju, že jsem dostala vážně strach, protože haló? Pandemie? To je sakra děsivý.

Ale brzy jsem si uvědomila, že tohle je jedinečná příležitost. Odpočinout si, starat se o sebe, přemýšlet, zkoušet, učit se, být sama (se) sebou.

Díky absenci stresu se moje trávení dalo do pořádku. A můj mindset taky ;)

Upekla jsem svůj první banana bread, který odstartoval moji závislost... A taky se mi pozastavila autoškola! :D

Duben

Začala jsem při online škole chodit na brigádu, kterou jsem sice moc neměla ráda, ale aspoň jsem si uvědomila, že si musím vážit toho, že můžu studovat :D

Oslavila jsem v karanténě osmnáctiny (jeden z nejlepších dnů tohoto roku!) a zlepšovala se v dělání stojek.

Na konci měsíce jsem se po víc než měsíci viděla s holkama, udělaly jsme si takový cyklo-piknik a probraly všechno možný (hlavně teda tipy na seriály... protože to byla v jarní karanténě největší zábava :D). 

Celkově jsem byla opravdu neuvěřitelně šťastná. Až mi to přišlo nelegální :D Taky jsem zavedla jsem spoustu nových zdravých návyků, například jsem se začala otužovat, měla jsem ranní rutinu, pila jsem bylinkové čaje a omezila jsem screen time. 

Květen

V květnu jsem hodně jezdila na kole, přestala jsem chodit na brigádu a začala zase chodit do autoškoly. Což, musím říct, trošku zamávalo s mojí bezstarostností, protože jsem si byla jistá, že to nemůžu dát. Cítila jsem se jako největší dřevo na světě a pro slzy často nešla daleko.

Moje trápení skončilo 29. května, kdy jsem úspěšně složila zkoušky. To be honest, pořád to beru jako největší úspěch mýho roku, ne-li života :D. I když je pravda, že získání řidičáku je teprve jeden z prvních kroků na cestě k tomu, aby se z vás stal dobrej řidič, ale whatever. Dokázala jsem to! 

Když zpětně projíždím galerii, tak vidím, že květen je plný mých barevných kuchařských výtvorů. Páni, fakt jsem jela na plnej plyn! :)

Červen

Splnil se mi jeden z mých dlouholetých snů, poprvé jsem navštívila pražskou zoo. Byl to úžasnej den s mýma dvěma nejbližšíma kamarádkama a neskutečně moc jsem si to užila, i když jsem měla trdelník se zmrzlinou, která se mi totálně roztekla a dodneška ji nemůžu vyprat z mikiny.

Opět jsem hodně kuchtila, trochu se opalovala, hodně procházkovala a hodně se smála. 

Na konci června jsem se taky po třech měsících podívala do školy, abych si vyzvedla vysvědčení, a následně jsem oslavila svoje osmnáctiny s rodinou. Na to taky moc ráda vzpomínám, protože letos nebylo moc příležitostí, kdy bychom se sešli i se vzdálenějšími příbuznými. Bylo to strašně skvělý a opět mě to utvrdilo v tom, že mám svoji rodinu neskutečně ráda a opravdu si jich vážím <3

Taky mi přijde, že jsem byla asi nejvíc "fit" za poslední dobu. Zdravý návyky, no stress a štěstí se pozitivně podepsaly na mým těle a byla jsem fakt mega spoko!

Červenec

Za mě asi nejlepší měsíc tohohle roku začal narozeninami mojí mladší sestřičky, druhý den za mnou přijela kámoška a užily jsme si boží večer, grilovaly jsme a nakonec jsme spaly pod širákem na trampolíně. Takhle, byla mi v noci docela zima, sluníčkově jsem se nevyspala, ale zpětně na to vzpomínám strašně ráda a určitě bych to udělala znova! 

Byla jsem poprvé darovat krev. Těšila jsem se (a připravovala se na to) už strašně dlouho a 10. července jsem se konečně odhodlala. Bylo to boží a dodneška si pamatuju, jak tam na mě byli hodní. A ten pocit po tom byl absolutně k nezaplacení!

S našima jsme byli na dvou výletech, na lodi na Orlíku a v zoo v Norimberku. Naši obecně nejsou moc výletníci a vytáhnout je někam je celkem nadlidský úkol, takže se musím letos pochválit, že se mi to konečně povedlo! 

No a jako nejlepší dovčovýlet letošního roku bych stoprocentně označila putování po Krkonoších s mýma třema kámoškama. O celém výletě jsem psala tady a už se nemůžu dočkat, až se do Špindlu zase podívám.

Zbytek července jsem strávila procházkováním, koupáním, cvičením a... jezením :)

Srpen

Srpen začal výletem, na který strašně ráda vzpomínám. Naše přátelství s Anet začalo už docela dávno komentováním článků na našich blozích, až později jsme si začaly dopisovat a probírat svoje problémky. Mám pocit, že ji znám snad celej život, procházíme si podobnými obdobími, řešíme stejný věci.. a někdy si myslím, že jsme snad dvojčata :)) V srpnu jsme se poprvé potkaly osobně, prošly křížem krážem snad celou Prahu, daly si strašně dobrý knedlíky, kafíčko a dortík, probraly všechno možný a zase se rozloučily. Byl to neskutečně boží den, který jsem celý prochechtala. Nemůžu se dočkat, až se zase uvidíme!! 

O týden později jsem opět vycestovala s kámoškama, tentokrát už tradičně na naši srpnovou chatu. Opět nebyla nouze o alkohol, smích a nový historky do zásoby. Zase se opakuju, ale HROZNĚ ráda na to vzpomínám!

Ujela jsem 75 kilometrů na kole (jenom abych si mohla dát jídlo... worth it), vyhrála jsem soutěž s passion bars, byla jsem v cirkusu a taky se nám narodil ten nejkrásnější kocourek na světě, náš Barnabáš :)

Na konci měsíce jsem dostala trochu splín z toho, že po PŮL ROCE zase začnu chodit do školy. Půl rok je šest měsíců. Šest měsíců je dlouhá doba na to, abyste si totálně odvykly na nějaký režim.. a taky na to, že budete na chodbě vídat svýho bývalýho crushe, do kterýho jste pořád trochu zaláskovaní, ale zároveň víte, že ho nemůžete mít.. takže depka za 3..2..1..

Září

Šla jsem do toho s tím, že to bude fajn, asi hodně náročný, ale zvládnu to! 

Hned na začátku září jsme s mamkou a sourozencema jeli do lázní, kde jsem si odpočinula a načerpala síly. Byla jsem celkem namotivovaná, do školy jsem si připravovala ovesný kašičky a začala jsem dokonce jezdit do školy na kole. Vlastně to nebylo TAK strašný. 

Jenže ke konci září jsem fakt začala pociťovat velkou depku a no, začala jsem svoje pocity hodně řešit jídlem. Někdy o tom možná napíšu samostatný článek, protože se pořád ještě necítím tak sebejistě, abych o tom mluvila. Ale cítila jsem se fakt hrozně sama.

Asi bych lhala, kdybych řekla, že vůbec nevím, proč jsem tu depku měla. Určitě to byla směs různých důvodů, a jedním z nich byl (tramtadadá) právě ten bývalý crush, o kterým jsem už psala, neboli kovboj (kdo četl můj starý blog, ten ví).

Celý to popsat by trvalo opravdu dlouho (možná někdy jindy..), každopádně jsem mu jednoho hezkého dne opět napsala a vlastně vyšlo najevo, že nám ten druhý chybí a máme se rádi. Jenom ne tak rádi, jak jsem si asi představovala a jak jsem chtěla. A jasně, že ve mně trošku té naděje svitlo a v hlavě jsem si opět vykreslovala scénáře.. ale dneska už vím, že to tak být prostě nemá, že jsme fakt dobří kamarádi, že si říkáme skoro všechno, máme stejný smysl pro humor a nemáme rádi stejný věci... ale každý máme jinou představu o vztazích. Dneska už to vím, ale právě na konci září jsem byla smutná z toho, že to opět nevyšlo, že moje srdíčko opět po roce rozbíjel stejný kluk a no... prostě jsem si tím vším potřebovala zas projít.. abych si to zas uvědomila.

A protože jsem věděla, že potřebuju nějakou distraction od toho všeho, takže jsem začala s EPIC programem od Caroline Girvan. Jedno z nejlepších rozhodnutí tohoto roku :D

Potřebuju obejmout

Říct

Že všechno

Bude v pohodě

Že nakonec

Ho najdu

A to bude moje

Uzdravení

(básnička napsaná v září)

Říjen

Makala jsem na sobě, začala karanténa no. 2, ale stejně to pořád nebylo ono. Byla jsem smutná z toho, že nejsem tak šťastná jako na jaře. 

Jediný, co bych asi chtěla vyzdvihnout, byl výlet na Kata Mydláře do Prahy (přesně den předtím, než se všechny muzikály zrušily). A taky jsem začala konečně sama víc jezdit autem a fakt jsem si to oblíbila (když mi to zrovna pětkrát nezhaslo před Lidlem :)) 

the most beautiful feeling

is to finally 

be able to

let it go

- you

(básnička napsaná v říjnu)

Listopad

Kovboj se stal mým nejlepším kamarádem, byla jsem aktivní, online škola byla sice peklíčko, ale dalo se to. Caroline Girvan mi skoro denně pomáhala se k něčemu dokopat. Objevila jsem seriál His dark materials, podnikla sváteční výlet na Boubín a začala se strašně moc těšit na Vánoce.

Ale moje nálada byla pořád jako na houpačce, hodně, jakože HODNĚ, jsem brečela. Pokud jste četli článek, který jsem publikovala zrovna v tomhle období, tak víte, že svoje nálady jsem začala přisuzovat PMS. Musím říct, že od té doby jsem takový velký změny nálad neměla, ale ještě nejásám.

Čím dál tím víc jsem přemýšlela o maturitě, o vejšce, o svých rozhodnutích a prioritách. Ze všech stran se na mě valily názory, se kterýma jsem nesouhlasila, ale zároveň jsem sama nevěděla, co doopravdy chci. Složitý.

Taky jsem na konci měsíce dokončila EPIC program (review tady) a to mě neskutečně moc nakoplo.

Prosinec

Objevila jsem zase svoje ztracený štěstí. Dělala jsem věci, který mě baví, cvičila jsem, tancovala, chodila, dokonce i návrat do školy jsem zvládla bez jakýkoliv větší depky. Zkoukla jsem (skoro) všechny vánoční filmy, který jsem nikdy neviděla.
Byla jsem znova darovat krev, tentokrát i se svýma třema kámoškama a bylo to zase moc fajn. 

A uvědomila jsem si, že moje štěstí závisí na tom, že se mám na co těšit. A teď to byly Vánoce. Který jsem si moc užila! Taky k nám do rodiny těsně před Vánoci přibyl nový člen, fenka Ejmi :)

Všechno ale taky není růžový. Mám dny, kdy si přijdu opravdu jako badass, líbím se sama sobě, ale pak přijde den, kdy si přijdu moc tohle, málo tamto, a moji náladu to trošku zkazí. I guess I have to work on that ;)

Rok 2020 mě toho strašně moc naučil. Strávila jsem víc času sama se sebou než v jakémkoliv předchozím roce, a to mi pomohlo uvědomit si, s kým opravdu ten čas trávit chci a potřebuju.

Posilnila jsem přátelství, která posilnit potřebovala, a nechala jsem vyšumět ta, která mi nic nedávala. 

Měla jsem spoustu plánů, hlavně cestovatelských, který jsem musela zrušit a to mě naučilo, že nic v životě není jistý.

Strašně moc jsem se smála, strašně moc jsem brečela. V létě jsem tenhle rok nazvala tím nejlepším v mým životě, a v říjnu jsem přemýšlela, jestli si nemám sehnat terapeuta. And this is called life.

Byl to strašně krásnej a zároveň strašně obtížnej rok. Ale ve finále na něj myslím převážně v dobrým. Nic z toho, co se stalo, bych nevzala zpátky. Zjistila jsem, co mě dělá šťastnou, a co naopak smutnou. 

A v roce 2021 si dávám za úkol obklopovat se především tím prvním!

Jsem NESKUTEČNĚ moc zvědavá, co na nás všechny čeká v tom dalším roce. Can´t wait!! 

E.

a neodpustím si takhle na závěr :D

watch this!