Jak jsem na Sněžku vystoupala | Krkonoše!

Ahoooj!

Ani nevíte jak jsem ráda, že tu můžu dneska sedět a psát cestovatelský článek. Ještě v květnu by mi to totiž připadalo jako sci-fi, jelikož tu byla možnost, že léto strávím zavřená doma a z nory se vyhrabu jenom abych nakoupila chleba. Díky, díky, díky! Že jsem mohla tohle zažít. Krkonoše!

Ještě dřív než celá ta karanténní situace vypukla jsme si plánovaly, jak letos podnikneme konečně nějakou delší cestu. Někdy v březnu naše myšlenky směřovaly střídavě k Itálii, Rumunsku a Polsku a největší problém byl vybrat si. Jenže ke slovu se dostala karanténa a bum, najednou se naše plány zbořily jako domečky z karet. Nejen ty na letní dovču, ale třeba i cyklisťák, školní výlet, dubnovou cestu do Osvětimi nebo zářijovou do Španělska. (prosím o minutu ticha..)

Jakmile teda přišla možnost, že můžem, začalo vybírání nanovo, tentokrát ještě s přihlížením na bezpečnost. Long story short, jeden týden jsme měly jet do Polska, další do Rakouska, no a nakonec se z toho stal Špindl. A dneska vám tady popíšu jaký to bylo, co všechno jsme navštívily, zažily, nachodily, viděly a taky snědly! :)

Den 1.

Naše cesta začala v pondělí ráno a po zhruba pěti hodinách (díkybohu pohodlné) cesty jsme dorazily do Špindlu, místa našeho pobytu. Hotel jsme měly předem zabookovaný a mapy hlásily, že se nachází 1,4km od autobusové zastávky. Pohoda, říkaly jsme si... JENŽE! Kdo by to byl řekl, že mapa nehlásí převýšení :)) A taky, že když jsme v Krkonoších, aka. nejvyšším pohoří v Česku, že to třeba bude do kopce, žejo :DD Navíc nás to vedlo lesy a lukami místo po silnici. Nejdelší a nejvtipnější 1,4km v mým životě. Dorazily jsme, malinko vyčerpaný, s velkou úlevou, jenom abychom se dvě minuty po příchodu od milého recepčního dozvěděly, že se tam dá dojít po silnici ;) Tolik k začátku naší dovolenky!

Téhož dne jsme se vypravily nakoupit nějaký jídlo do supermarketu a podle plánu jsme pokračovaly k Labské přehradě, kde jsem si s kámoškou vyzkoušela jízdu na Zipline. Moc jsem se na to těšila, nevycouvala jsem, ikdyž musím přiznat, že když jsem dojela, malinko se mi třásly kolena! 

Zpátky jsme se vracely po stezce kolem Labe a potom lesem. A bylo to fakt kouzelný! 

Na večeři jsme první den šly do úžasný mexický restaurace Abacante, která byla malinko zastrčená, byly jsme tam skoro samy. Ale to jídlo! Snad nejlepší, co jsem za celou dovču jedla. Dala jsem si gnocchi s kuřecím masem a špenátovou omáčkou se sýrem. Už jsem psala, že to bylo boží? Fakt moc! Holky si daly nějaké mexické speciality a taky si je moc pochvalovaly! Abacante velice approved.

😋😋

Den 2.

Nejnabitější a asi nejlepší den! Začal snídaní v hotelu (ty já rádaaa!), zabalením svačiny a cestou autobusem na Špindlerovu boudu. A tam už začala naše velká túra na Sněžku a přes Kozí hřbety zpět do Špindlu. Musím přiznat, že po pár metrech stoupání do kopce na úplném začátku se mi v hlavě mihla myšlenka, že tohle rozhodně nedám :D Díkybohu byly první (a poslední) dva kilometry asi nejhorší, a pak už se to jenom zlepšovalo. Místama bylo stoupání prudší, ale šlo se i po rovině.

Byla to strašná fuška, nebudu kecat. Poslední fáze výstupu na Sněžku byla dost do kopečka (no nene) a moje lýtka se dost ozývaly, ale ten pociiiiiit! Nepopsatelnej! Bylo tam sice lidí víc než na Václaváku a polština drtivě převažovala nad češtinou, ale i tak to bylo moc pěkný, výhledy, svačina na vrcholu, cesta dolů na pohodu. 

pro fotku vylezeš na jakkoliv velkej kamen

sem jdem!

epickej výhled ze Sněžky

Cesta ze Sněžky na Kozí hřbety byla kouzelná, šly jsme před rašeliniště, většinou po rovině, endorfiny se ozývaly a bylo nám fakt krásně.

Při cestě z Kozích hřbětů do Špindlu se zase začaly ozývat pořádně nohy, někomu kolena, někomu lýtka, palce, kotníky... no zkrátka už jsme toho měly v nohách moc a poslední 3 kilometry dolů ze schodů tomu úplně nepřidaly :D 

Místo plánovaných 18 kilometrů jsme nakonec nachodily asi 30 (sice v tom byla i cesta do obchodu, na jídlo a zpět do hotelu, ale doteď to nechápem a asi napíšeme stížnost na Mapy od Seznamu :D), což je asi nejvíc co jsem kdy ve svým životě ušla.

Musím říct, že počasí nám vyšlo nádherný, celou dobu svítilo sluníčko, postupně jsme sundavaly vrstvy oblečení a strkaly je do batohů. Na Sněžce jsme byly v tričkách a bylo nám teplo. I jsme si spálily nosánky :p

Večeře mě tentokrát moc neuspokojila, protože jsem si v jídelním lístku vybrala salát s pečeným hermelínem... no a to není úplně porce, která tě zasytí po 30 kilometrech v nohách :D

Ale potom jsme zamířily do něco jako cukrárny, která patřila k jedné z restaurací, ale servírovala samostatně kafe a poháry (bohužel už si nepamatuju, jak se jmenovala, ale určitě na ni narazíte, je na takovém hlavním špindl-tahu). Měla jsem TEN NEJLEPŠÍ pohár v mým životě, jmenoval se Caramel Dream, a bylo to víc než nebe v hubě. Měla jsem z něj fakt husinu a úplně jsem se třásla radostí. DOPORUČUJU!

Do hotelu jsme dorazily celkem pozdě, ale padlo pár drinků, stolních her, hodně jsme se nasmály a pak jsme usnuly hned, jak se naše hlavy dotkly polštářů.

to je on! mého srdce šampion ♥

večery (:

Den 3.

Vzbudila jsem se a zatímco si holky stěžovaly, s čím vším nemůžou hýbat, mě překvapivě nic nebolelo. No rychle se to změnilo, jakmile jsme se vrátily ze snídaně, začala mě bolet kyčel a ramena :D

Na túru jsme sice nevyrážely už s takovým elánem jako předchozího dne, ale i tak jsme si ji moc a moc užily. Tentokrát jsme na Špindlerovu boudu vyjely taxíkem, protože nás vyšel stejně jako autobus, ale byl rychlejší, a od Špindlerovy boudy jsme jsme se vydaly na opačnou stranu než druhého dne. 

Cesta byla mnohem víc na pohodu, protože tímhle směrem nešlo tolik lidí, šly jsme nádhernými uličkami v lese, které jsme měly jenom pro sebe. Za chvíli se teda trošku zatáhlo a hrozilo, že začne pršet, šly jsme literally před mrakama a každou chvíli řešily, jak se teda dostaneme domů (aka. do hotelu), když bude lejt, protože náš plán s deštěm nepočítal. Spoiler: nepršelo, jsme klikařky!

Po vážně nevím kolika kilometrech jsme dorazily na pramen Labe, kde teda není nic moc k vidění, ale ta cesta je pěkná a můžu říct, že jsem tam byla, žejo. Labský a Pančavský vodopád už jsou kouzelnější a určitě stojí za vidění.

Labský vodopád

Naše další kroky směřovaly přes nevím co (prostě cestičky, pardon) na Medvědín. Tam jsem se moc chtěla podívat, ale původně jsme plánovaly, že nahoru vyjedeme lanovkou. Jenže jsme den předtím zjistily, že jedna jízda stojí TŘI STOVKY. No a co není v peněžence (nebo to nechceš vrazit do jedný jízdy lanovkou), to musí být v nohách! Takže jsme naplánovaly trasu tak, abychom se z pramene dostaly na Medvědín a zázrakem se nám to povedlo, ikdyž opět místo nějakých 16 kilometrů to bylo 25 :DD

Na Medvědíně jsme se jenom porozhlídly, vyfotily, pokochaly a pospíchaly jsme si půjčit koloběžky, abychom stihly dolů dojet, než se zavře.

Jízda na koloběžkách z Medvědína byla jedním z nejlepších zážitků z výletu. Koktejl z adrenalinu smíchanýho s radostí z toho, že už nemusíš nikam jít pěšky, nádherný výhledy, spousta smíchu... Pecka! Jenom mě teda štvalo, když jsme jely chvilkama do kopce, protože to moje nohy v tomhle bodě už jaksi nedávaly :D

Po asi hodinový cestě jsme kolobrndy dole odevzdaly a zapadly do nejbližší restaurace, jmenovala se Diana a vypadala kouzelně, k výběru byla hlavně česká kuchyně. Já jsem si dala kuřecí řízek s bramborem, vážně simple, ale moc mi to chutnalo. Dole ve Špindlu jsme ještě zapadly do cukrárny, která teda byla dost drahá, ale ono o ve Špindlu není :D Tentokrát jsem měla takový tiramisu pohár, s obřím množstvím kávové zmrzliny, piškoty, šlehačkou... no bylo to super. Plus jsem ještě dojídala dortík svojí kámošky. Cítila jsem se dost přejedeně, ale brzo to přešlo :)

musela jsem!

pozor, jedu!

tiramisu pohár ♥

Den 4.

Předešlého dne večer nastala velká debata, protože předpověď hlásila na celý den 90% srážky a my jsme měly odjíždět až v půl čtvrtý odpoledne. Nejdřív nás napadlo, že zapadneme na dopoledne do akvaparku, jenže po zjištění, kolik stojí hodina, jsme to zavrhly. Ale náhodou jsme měly voucher na únikovku do Prahy, na kterou jsme měly jít už v květnu, ale kvůli karanténě jsme nemohly. Takže nastala operace vracení starých a kupování nových místenek, volání na únikovku, jestli na nás mají čas... byla to celkem fuška, ale nakonec jsme odjížděly už dopoledne.

Nebudu kecat, naše nálada byla na bodu mrazu, pršelo, autobus měl třičtvrtě hodiny zpoždění, nakonec jsme pouštěly sednout lidi, kteří neměli místenku, a pak jsme musely přejíždět přes celou Prahu s kuframa. To chceš.

Díkybohu nám únikovka dost zlepšila náladu. Určitě doporučuju nějakou někdy vyzkoušet! 

Pak jsme ještě skočily někam na jídlo (měla jsem hranolky, protože jsem vybíravec obecný) a konečně vyrazily k domovu.

aspoň jednou jsem si cvakla snídani, ikdyž jsem si myslím ještě tak 2x byla doplnit misku :)

Vrátit se do reality byl trošku oříšek, ještě teď mám hlavou plnou zážitků a nějak se nemůžu naladit na tu domácí mood. Ale už brzy zase vyrazíme na nějaký výletík, tak se zase dočkám ♥

Doufám, že se vám článek z našeho krkonošského tripu líbil! 

Ještě vám dám pár tipů, pokud byste se tam třeba taky chtěli podívat.

Ubytování jsme hledaly na booking.com, důležitá pro nás byla snídaně a cena. Není nijak obtížný najít cenově výhodnej hotel, ale spíš počítejte s tím, že čím levnější, tím dál od centra, případně tím horší cesta :D Ubytko se dá najít i na poslední chvíli.

S obchodama to není ve Špindlu žádná sláva, našly jsme jednu večerku, která je neskutečně drahá. Rozumně se dá nakoupit v Normě, která je asi kilometr od autobusové zastávky směrem k Labské přehradě.

Co se týče jídla v restauracích, tak je jasný, že to není úplně levná záležitost. Ale pokud budete hledat, tak najdete. Skvěle se dá najíst v době poledního menu (který jsme my teda nikdy nestihly), ale nestyďte se chodit, koukat na menu (většina restaurací ho má venku) a podle toho se rozhodovat. 

Levněji se dá najíst ve Ville Hubertus nebo Dianě, moc dobré jídlo je v mexické restauraci Abacante. Pokud budete chtít, v každé restauraci najdete jídlo za celkem rozumnou cenu.

Kamkoliv lze dojít pěšky, tam dojděte. Autobus si za 10km jízdy účtuje 50 korun, což mi přijde dost, a to nemluvím o lanovkách. Takže zatněte zuby lýtka a jděte radši po svých :D

Pokud chcete ještě trochu ušetřit, přivezte si malý svačinky, já jsem měla proteinový tyčinky, banány, banana bread, nebo si kupte chleba, šunku, sýr, a udělejte si vlastní oběd. 

Celkově doporučuju jet na 3-5 dní a mimo víkend, protože i takhle tam bylo celkem dost lidí, a taxikář říkal, že víkendy jsou opravdu natřískaný. 

Pokud byste měli ještě nějaký dotaz, neváhejte mi napsat na instagram @eli.golive!

E.

PS. Pár random ponaučení, který si odnáším!

To, že jedeš do hor, neznamená, že nepotřebuješ opalovací krém.

Banana bread opravdu není po 4 dnech v plastové krabičce vhodný ke konzumaci.

Piňacolada smíchaná s broskvovým džusem chutná překvapivě dobře.

Při cestě na nejvyšší horu Česka se podíváš do Polska.

Nevěř online mapám!

Neexistuje maximální počet doplnění misky při hotelové snídani.

Když jsou na ručníku nakreslený nohy, je asi na nohy.

Na koloběžce se vysokým lidem jezdí hůř. ještě že nejsem vysoká.

Je fajn, když tvoje kamarádka umí s tvým foťákem líp než ty.

4 lidi a jednolůžko není dobrá kombinace.

Zvládla jsem tohle, zvládnu všechno!

 VÝLETU ZDAR!