I T Á L I E | Benátky, Řím, Pompeje, Florencie

 Ahoj!

Dnešní článek bude věnovaný našemu italskému dobrodružství, ze kterého jsem se vrátila v neděli. Jednalo se o poznávací zájezd do nejzajímavějších italských měst, jeli jsme autobusem a celkově v Itálii strávili čtyři cestováním nabité dny... o kterých vám teď moc ráda povyprávím :) 
Spoiler: nebylo to všechno jen sluncem zalité, ostatně čtěte dál..

Vyrazili jsme ve středu v brzkých ranních hodinách. Už na začátek musím zmínit, že já jsem člověk, který sice má rád svoji postel, ale ve finále dokáže usnout asi kdekoliv. Takže dlouhé cesty autobusem pro mě nikdy nepředstavovaly nějaký obrovský problém, i když letos jsem začala pozorovat, že mi po x hodinách sezení začínají otékat kotníky, což se mi nikdy dřív nestávalo... tak možná znamení pro to, abychom příště už opravdu zvolili spíš to letadlo, než autobus :D

Co jsme později docela kritizovali bylo to, že jsme vyrazili docela pozdě, takže do přístavu Punta Sabbioni jsme dorazili až cca v 1 hodinu odpoledne. Navíc řidiči si po tom, co nás vysadili, museli dát povinnou devítihodinovou pauzu, takže když jsme k tomu přičetli to, že loď taky nejela v tu dobu, co jsme potřebovali, z Benátek jsme odjížděli až v 11 hodin večer :D
Ale to nic nemění na tom, že Benátky byly fascinující. Při procházení se těmi úzkými uličkami jsem neustále myslela na to, jak obtížné muselo být tohle všechno kdysi postavit. Ano, je to víceméně hlavně turistické město, nejsou tam žádné silnice a žádná auta, ale i tak se mi tam moc líbilo a z celého výletu je to asi to město, do kterého bych se chtěla vrátit nejdřív. Zážitek, který si budu asi nejvíc z Benátek pamatovat, je noční máčení nohou v Benátské laguně při čekání na loď. To jsem si opravdu říkala: damn. Tohle je můj život a zrovna teď ho fakt miluju <3

Původně jsme noc mezi Benátkami a Římem měli trávit v autobuse, ale průvodkyně nás mile překvapila tím, že nám nakonec zařídili hotel. Z toho jsme samozřejmě všichni byli nadšení, vidina sprchy a postele po dni prochozeném na horkém slunci byla opravdu lákavá. Hahaha. Nakonec jsme k hotelu někde uprostřed Toskánska přijeli v 5 ráno, všichni se vypakovali z autobusu, vyndali kufry, nakráčeli na recepci... kde jsme zjistili, že náš hotel to není, ten byl ještě o dva kilometry dál. Díky bohu jsme si o půl hodiny později dali tu sprchu už ve správném hotelu a mohli si dát ještě na hodinku šlofíka. Pak už snídaně a pokračování směr Řím.

Cesta do Říma nám zabrala zhruba další 4 hodiny. No, k tomu času strávenému v autobuse při tomhle zájezdu se už radši ani nebudu vyjadřovat :D V Římě jsme se svezli metrem ke Koloseu, kde na nás čekala průvodkyně, Češka žijící už 20 let v Itálii, která pro nás měla připravenou zhruba čtyřhodinovou procházku od Kolosea až na náměstí svatého Petra ve Vatikánu. Cestou jsme se zvládli zastavit i na zmrzlinu, dala jsem si klasicky slaný karamel a teda musím říct, že italská zmrzlina určitě není chválena pro nic za nic! Řím byl úchvatný, vyprávění průvodkyně o všemožných historických zajímavostech tomu dodalo tu pravou antickou atmosféru... ach. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo horko (aneb každých pět minut ti teče čúrek potu po zádech), a taky to, že tam bylo opravdu hodně turistů. U fontány di Trevi jsem se pomalu ani nedostala k tomu, abych si do ní hodila minci, jaký před ní byl zástup lidí. A to nám ještě průvodkyně říkala, že takhle vypadá Řím poloprázdný.
Po procházce jsme měli ještě chvilku na porozhlídnutí se okolo Svatopetrského náměstí, a pak jsme zamířili metrem zpátky k autobusu, a autobusem do našeho druhého ubytování. S tím jsme byli nadmíru spokojené, večer jsme strávily koukáním na filmy na YouTube a vyspaly jsme se opravdu do růžova.

Další den nás měl původně čekat výlet do Neapole a Pompejí, ale průvodkyně nás upozornila, že se to bohužel nedá stihnout obojí bez toho, abychom byli v časovém presu. Takže si účastníci zájezdu odhlasovali, že chtějí jenom do Pompejí. Čekala nás tedy další čtyřhodinová cesta, já jsem v tomhle bodě už usínala hned, jakmile jsem si sedla na sedačku (a je mi líto těch, co museli těch celkově 8 hodin čučet do stropu, protože to nemají stejně jako já :D). V Pompejích jsme měli volno asi 3 hodiny, takže nejdřív jsme si procházely ruiny města (doteď nechápu, jak to vykopali??), a pak jsme si sedly v nedaleké restauraci na pizzu. Dala jsem si Margheritu a musím říct, že i když to byla pravá italská pizza, tak jsem možná měla i v Česku lepší :D Ale moje kamarádky si své pizzy moc chválily!
Zpětně se mě pak jeden kamarád ptal, jestli Pompeje opravdu stojí za to, nebo jestli je kolem toho jenom velký hype. Takhle... my jako studenti jsme platili za vstup asi 2 eura, a za ty to určitě stálo. Projít se po městě, které před skoro dvěma tisíci lety lehlo popelem. Ale pokud bych měla platit plné vstupné, které bylo asi 18 eur, tak z toho zas tak nadšená nejsem :D

Poslední den v Itálii jsme zamířili do Florencie, toskánské metropole. Město Michelangelova Davida a mostu Ponte Vecchio nám udělalo radost zejména tím, že nebylo tak přelidněné, jako Řím a Benátky. Průvodkyně nabídla všem společnou procházku s tím, že není povinná, a tak jsme se s holkama rozhodly, že se odpojíme, a trasu si projdeme samy, abychom mohly jít svým tempem, zastavit se na jídlo a tak dále. Padla samozřejmě další zmrzlina, ve zbylém čase jsme si zahráli žolíky, nakoupili vodu do autobusu (jen abychom za pět minut vyšly u fontánky s pitnou vodou), dali si sendvič a nanuka na benzínce, a pak už zamířili směr Česká republika :)

Celkově bych tenhle zájezd nakonec hodnotila docela pozitivně. Podívali jsme se ve čtyřech dnech na čtyři velice zajímavá místa v Itálii, ochutnali italskou zmrzlinu i pizzu a odnesli si takovou ochutnávku, jak Itálie vlastně vypadá. 
O dalších fuck-upech, jako například, že nám docela dost klepalo pod nohama kolo autobusu, měli jsme pár docela nepříjemných cestujících, snídaně první den stála za houby, v Benátkách jsem měla opravdu nedobrej zmrzlinovej pohár, v restauracích jsme neuměli platit a v Pompejích jsme se ani po dvou hodinách nezorientovaly v mapě, jsem se ani nezmiňovala... ale to k tomu přece patří :D Věřím, že jestli až se do Itálie někdy vrátím, už to bude jenom lepší :D

Jela bych s cestovkou na poznávací zájezd znova? Ale jo. Ono to ve finále má něco do sebe, je to dobrodrůžo, ale přitom máte někoho, kdo se o vás v případě nouze postará, nenechá vás někde, když vám ujede metro, a dá vám program dohromady tak, aby (aspoň trochu) dával smysl.
Ale zároveň se těším i na ten den, kdy budu okolo sebe mít partu natolik sebejistých lidí, že dáme dohromady takový výlet sami, i bez cestovky :D Tak snad někdy!

Pokud máte nějaké dotazy k našemu zájezdu, neváhejte se zeptat :) Ráda odpovím :)

A co vy? Byli jste někdy v Itálii, a případně kde? A líbilo se vám tam?