Kulturní šok | moje zkušenost a jak s ním bojovat

 Ahoj!

Jak pravidelní čtenáři mého blogu vědí, před pár měsíci (už to bude skoro půl rok!) jsem se přestěhovala do Irska, abych tady studovala vysokou školu. 

Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, předcházelo velké zvažování všech pro a proti, a potom spoustu měsíců příprav. Když jsem tedy v září nastupovala na palubu letadla do Dublinu, měla jsem v hlavě v podstatě jenom to, na co se těším, jak bude všechno zalité sluncem, a nemohla jsem se dočkat svého nového úžasného života v zahraničí. Spoiler: hodně jsem se mýlila.

Rozhodně si nevyčítám, že jsem se tolik těšila a nepřipouštěla si žádné komplikace. Já jsem totiž taková, vždycky si představuju jenom to nejlepší, co se může stát. Jednak si to tím snažím přivolat, a druhak si pokaždé říkám, že kdybych se před vším, co mě čeká, stresovala a bála zbytečně, pak mi to bude líto. A naopak, když to nedopadne, tak jsem měla alespoň to těšení, které má pro mě skoro stejnou váhu jako samotná událost.

První měsíc v Irsku opravdu byl úžasný. Jenže pak, zhruba někdy na konci října, měsíc potom, co jsem přiletěla,  jsem se dostala do bodu, kdy se všechno obrátilo. Najednou se mi stýskalo po domově tak, že to nejde slovy popsat. Ráno jsem neměla žádnou motivaci vstát z postele. Měla jsem obrovský strach a návaly paniky, což jsem v takové míře nikdy předtím nezažila. 

Long story short, náhodou při rozhovoru s další zahraniční studentkou, které jsem vyprávěla o tom, jak se cítím, padlo slovo kulturní šok. Nečekala jsem snad ani minutu a už googlila. A světe div se, to bylo ono. Přesně to, čím jsem si procházela. A okamžitě jsem věděla, že o tom musím jednou napsat. Pro všechny ty, kteří si tím taky prochází nebo budou procházet. Nejste sami! <3 

Kulturní šok nastává po kontaktu se životem v kulturně cizím prostředí. Trvání a míra intenzity se u každého jedince liší podle toho, jaké jsou kulturní rozdíly a individuální vlastnosti jedince. Jsou šťastlivci, kteří se mu kompletně vyhnou, pro jiné je naopak tak silný, že se rozhodnou vrátit zpět do svojí země.
Častými podněty, které přispívají ke vzniku kulturního šoku může být odlišná strava, jiné podnebí, rozdílný jazyk, nové zvyky, ale i obtížnost využití schopnosti sociální interakce získané v původním prostředí.
Já jsem si zpočátku myslela, že svoje pocity nemůžu připisovat kulturnímu šoku, když naše kultura není od té irské přece zas tak odlišná. Ale věřte mi, ať už se přestěhujete kamkoliv, vždycky bude do jisté míry jiná.

Kulturní šok má 4 fáze (a jednu bonusovou, ale o tom až za chvíli). 
Fáze nadšení neboli honeymoon phase přichází po přestěhování do nové země. Všechno je nové, a tím pádem úžasné. Kocháte se, cítíte se jako na dovolené, máte pocit, že nová země je milionkrát lepší, než ta vaše. Jste překvapení, že se vám možná nestýská tak moc, jak jste si představovali. Obyvatelé jsou vstřícní, usměvaví, navazujete nová přátelství. Všechno je růžové, plníte si sny, nemůže to být lepší.
Pak ale přichází druhá fáze, fáze frustrace (frustration phase). Rozdíly, které jste zprvu vnímali pozitivně, jsou najednou úplným opakem. Chybí vám váš supermarket ve vašem městě ve vaší zemi, uvědomujete si, že v cizím jazyce se nikdy nevyjádříte tak, jako v tom mateřském, cizinci vám začínají připadat otravní, všechno je prostě moc jiné. Chybí vám vaše země, vaše rodina, ztrácíte jakoukoliv motivaci. Přijdete si, jako by vaše tělo bylo na jednom místě, a vaše myšlenky a srdce na jiném.
Ale nezoufejte! Následuje totiž fáze obratu (adjustment phase). Pomalu ale jistě si začínáte uvědomovat, že tohle je teď vaše realita, váš život, a že to vlastně není tak špatné, jak vás fáze frustrace přiměla si myslet. Zvykáte si na všechno to nové a přesunujete to do škatulky normální. S místními si začínáte víc rozumět, víc je chápete. Začínáte hledat pozitiva a k vašemu překvapení jich nacházíte hodně.
Fáze přizpůsobení (mastery phase) je fází, ve které už jste víceméně adaptovaní na novou zemi. Znáte zvyky místních, orientujete se ve městě, v obchodech, uvědomujete si, že tohle je teď váš život, ale to neznamená, že ve vaší zemi vám něco uniká. Jste zase víc a víc šťastní, užíváte si, že přece žijete v zahraničí. 
Může se ale stát, že po návratu do vaší země se dostanete do další fáze, do takzvaného obráceného kulturního šoku. Je to logické, protože jste si tak dlouho zvykali na novou kulturu, na nové zvyky, nový jazyk, a najednou se musíte vrátit zpět do toho, co jste se snažili tak trochu odsunout do pozadí. Intenzita tohoto obráceného kulturního šoku závisí na tom, jak dlouho jste byli pryč, co všechno jste zažili, jak moc jste se opravdu začlenili do nové kultury. 

Jak jsem již zmínila, u mě nastala druhá fáze zhruba po měsíci v Irsku. O kulturním šoku jsem nevěděla nic, ale tušila jsem, že tohle prostě k těm prvním měsícům života v zahraničí patří. Přece jenom jsem najednou prožívala věci, které jsem dřív ani netušila, že můžu prožívat. Celá moje rodina byla dva tisíce kilometrů daleko, no prostě bylo to vážně scary. Nikdy předtím jsem od nich tak daleko a na tak dlouho nebyla, takže logicky nějakou dobu trvalo, než jsem si na to zvykla.
Zároveň jsem si v této druhé fázi přiznala jednu svoji (asi spíš negativní) vlastnost, kterou je to, že všechno bych si nejradši nejdřív vyřešila v sobě, než abych to přiznala nahlas. Jenže když si člověk prochází něčím, co ani nedokáže pojmenovat, je sakra těžký to vyřešit o samotě. Od té doby vím, že ať už mě trápí cokoliv, často je řešením se někomu svěřit. 
Zhruba celý listopad a půlka prosince pro mě byla takovým přechodným stanovištěm mezi druhou a třetí fází. Jednu chvíli jsem se cítila neskutečně šťastná, přišlo mi, že tohle už je ono, ale pak přišel další probrečený den, kdy jsem nedokázala myslet na nic jiného, než na Vánoce, na které jsem se vracela do Česka. 
Vánoce v Česku byly takové všelijaké. Asi určitě jsem si prošla i menším obráceným kulturním šokem, protože na to, jak jsem se těšila, si nevybavuju moc chvil, kdy bych byla vážně šťastná. Zkrátka jsem si v hlavě vytvořila nějaký obrázek, jak je Česko v porovnání s Irskem úžasné, ale vlastně to nebyla zas až taková pravda :D 
Vrátila jsem se skoro přesně před dvěma měsíci, a až na pár dní, kdy se mi stýskalo, se díkybohu nacházím už snad na přelomu třetí a čtvrté fáze. Poslední týdny mi Irsko přijde jako hodně krásné místo, snad už můžu říct, že jako můj druhý domov. A jsem neskutečně šťastná, že jsem se do tohohle bodu dostala, i když to třeba trvalo půl roku. Kulturní šok mě ve finále neskutečně moc posílil a pomohl mi uvědomit si, čeho si ve skutečnosti na svém životě vážím, a co mi zas až tak nechybí.

Jednu radu, jak bojovat s kulturním šokem - svěřit se někomu - jsem vám už dala. Ale ráda bych jich zmínila ještě pár:

• Uvědomte si, že nejste první ani poslední, kdo si tím prochází. Nejste sami :) Mně pomohlo povídat si o tom s dalšími zahraničními studenty, kteří si procházeli tím stejným. 
• Pište si deník! To mi hrozně pomohlo. Nemusí být papírový, můžete si udělat speciální dokument ve Wordu, kam si budete psát svoje myšlenky a pocity. Mně pomohlo udělat si seznam věcí, ze kterých mám strach, a potom si uvědomit, které z nich nemůžu nijak ovlivnit. Zároveň jsem si často dělala i seznam věcí, na které se těším, abych si aspoň trochu zlepšila náladu.
• Zabavte se. Jděte na procházku, sejděte se s někým, čtěte si, cvičte, zapište se ve škole do klubů, choďte na školní akce, cokoliv. Ale prosím neseďte ve vašem pokojíku a neutápějte se ve smutku, to je to nejhorší!
• Udržujte kontakt s rodinou a přáteli ze své země. Opravdu na vás nezanevřeli, jak si možná můžete myslet. Zajímá je, jak se máte a co děláte. Volejte si, face timujte, pište, posílejte jim fotky, nahrávejte hlasovky, zkrátka dělejte všechno, co byste dělali, kdybyste byli doma, a ještě mnohem víc!
• A bonusová rada na závěr... tancujte :D Pusťte si nahlas písničky, zapomeňte na všechno, co se děje okolo, a prostě tancujte. To je pro mě ta nejlepší terapie pod sluncem <3

Děkuji moc za přečtení tohoto článku! Doufám, že se najde někdo, komu moje rady pomohou! :)
Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů, jestli jste si někdy prošli něčím podobným a jak jste se s tím vypořádali!

E.

zdroj 1, zdroj 2