První semestr v Irsku | škola, mental health, zkoušky!

 Ahoj! 

Poslušně hlásím, že minulý týden jsem oficiálně uzavřela svůj první semestr na vysoké škole v Irsku! A to zkouškou z fyziky, která se nakonec kvůli pandemii konala online, stejně jako další dvě zkoušky. Ale o tom až za chvíli!

V tomhle článku bych vám ráda popsala, jak celý tenhle semestr vypadal, jak se vlastně v tom Irsku studuje a jak to (ne)zvládám. Tak jdeme na to!

Vysoká: co vlastně studuju, předměty, obtížnost, zkouškové

Obor, který jsem si vybrala, se jmenuje Human Nutrition, tedy "lidská výživa". 

V prvním semestru na naší škole má většina science oborů stejné předměty, a to biologii, chemii, fyziku, matiku a IT, my jsme měly ještě navíc Determinants of Health (faktory ovlivňující zdraví). 

Naše škola se pyšní tím, že třídy jsou menší, aby měli studenti větší šanci, že se jim bude učitel věnovat. Výživu nás studuje cca čtyřicet a ještě jsme rozdělení do tří skupin, takže ve finále jsem byla většinou ve skupině zhruba dvanácti lidí. Učitelé (profesoři? lektoři?) si nás pamatují jménem, rádi pomůžou se vším, co potřebujeme, a nemají problém s přeložením deadlinu, když máme nějaký problém. 

Co se týče obtížnosti... no, obávala jsem se zbytečně! Jelikož v Irsku si každý na střední vybírá pouze (tuším) 6 předmětů, může se stát, že někdo nepřijde vůbec do kontaktu s chemií, fyzikou nebo biologií. Proto se všechno bere zhruba tak, jako v Česku na gymplu. Spoustu věcí jednodušeji, něco taky obtížněji, ale celkově jsem se na hodinách někdy až nudila :D Ale na druhou stranu jsem se díky tomu nemusela vůbec nad učením stresovat. Spoustu lidí ze třídy si ke mně chodilo pro rady, což mi dost lichotilo, jelikož jsem byla jediný mezinárodní student v naší skupině :) 

Většinu přednášek jsme bohužel měli kvůli pandemii online (některé jsme dostávali už předtočené, na praktické hodiny a testy z matiky jsme chodili do školy. Já, jelikož jsem nechtěla většinu času trávit u sebe na pokoji, jsem i na online přednášky chodila do školní knihovny. Musím říct, že jsem si to tam vážně oblíbila! Bylo to pro mě takové místo, kde jsem nasadila produktivní mood. Ale nebudu lhát, někdy jsem si taky místo sledování přednášek pustila radši seriál... :D

A co známkování? Byla jsem nadšená, když nám profesoři většiny předmětů na začátku řekli, že na konci semestru nebude zkouška, ale že budeme známkováni v průběhu roku. Ať už z testů (na kampusu/online), z protokolů, které budeme psát po každé laborce, z esejí a prezentací. Zkouška na konci tak zůstala jenom z matiky, chemie a fyziky. Na začátku semestru se ještě počítalo s tím, že budou zkoušky ve škole, ale nakonec se na začátku ledna rozhodlo, že budou vzhledem k situaci online.

Takže podtrženo sečteno to vypadalo takhle:

• Matematika - dva minitestíky po každé online předtočené lekci na Moodlu, každý týden dva testy ve škole, velká zkouška na konci semestru online
• IT - dokumenty ve Wordu, prezentace, práce v Excelu... každý týden něco
• Fyzika - protokoly z laborek, tři testy v průběhu semestru, zkouška na konci online
• Chemie - protokoly z laborek, jeden test v půlce semestru, zkouška na konci online
• Biologie - protokoly z laborek, tři testy v průběhu semestru
• Determinants of health - skupinový projekt, factsheet, esej

Výsledky ještě nemám, budou až někdy v březnu. To je něco, co se mi na irském systému moc nelíbí - výsledky všech zkoušek a tedy konečné známky se můžeme dozvědět až v tu chvíli, kdy budou mít všichni studenti zkoušky dokončené (spíš tedy nějaký ten týden po tom). A jelikož kvůli covidu bylo spoustu praktických zkoušek přeloženo na únor, výsledky se dozvíme až v březnu. Ale už teď si troufnu říct, že to určitě nijak špatně nedopadlo a vesele můžu pokračovat v dalším semestru :)

Život v Irsku

Let´s be honest, do Irska jsem se neskutečně těšila, malovala jsem si, jak všechno bude úžasný, jak budu šťastná. Musím říct, že jsem dostala docela studenou sprchu. O svých pocitech jsem se trochu rozpovídala i v dalších článcích z rubriky studium v Irsku, nebo třeba v tomhle "deníčku". 

Ve zkratce - pro člověka, který nikdy od rodiny nebyl pryč déle než 10 dní, je překvapivě docela náročný si na život tak daleko zvyknout. To, že jsem tu nikoho neznala nebo že školní fitko se od začátku září až do teď předělává, mému duševnímu zdraví taky vůbec nenahrávalo. Prošla jsem si docela náročnou fází kulturního šoku, byla snad nejvíc smutná ve svým životě, přehodnotila snad každý svoje životní rozhodnutí. A odpočítávala týdny a dny do půlky prosince, kdy jsem odlétala zpátky domů na Vánoce.

A víte co jsem si doma uvědomila? Že to vůbec není o tom, kde jsem. Ale co dělám. Jakými lidmi se obklopuji, jak o sebe pečuji. O hledání toho dobrého i ve chvílích, kdy mi není úplně hej. 

Celý podzim jsem se trápila tím, co asi dělají doma, že toho hrozně moc doma zameškám. A hned prvního dne, kdy jsem zase byla v Česku, jsem is uvědomila, že jsem nepřišla vůbec o nic. Všechno bylo přesně takové, jaké jsem si to ze září pamatovala.

Tahle vánoční pauza mi tedy díkybohu dodala spoustu sil, hlavně těch psychických, a na začátku ledna jsem do Irska přiletěla odpočatá a odhodlaná si druhý semestr užít nejvíc, jak můžu!

Děkuji moc všem, kteří dočetli až sem! Pokud jste tady proto, že vás zajímá studium v Irsku, doporučuji si poslechnout podcast, ve kterém jsem byla hostem, a kde se trochu víc o studiu bavíme. 

A s dalšími otázkami se na mě samozřejmě můžete obrátit na mém instagramu :) 

Těším se na vás u dalšího článku! 

E.