Jdu na vejšku do...

Ani nevím, jak to napsat. Jak se oznamuje někomu blízkému (neboli vám), že se stěhujete dva TISÍCE kilometrů od domova? 🙊 

No, nezbývá mi než začít od úplnýho začátku...

5.2.2021

Naposledy, když jsem tohle cítila v břiše, jsem byla zamilovaná. PANEJO! Ani nevím, jestli tenhle článek vyjde, ale pevně doufám, věřím, že jo. Protože věřím v sílu myšlenky. Věřím v manifestaci. Věřím v to, že co se má stát, se stane. A to, jak jsem se do tohohle bodu dostala, už je mega osud. Nechte mě to povyprávět od začátku.

Už loni jsem přemýšlela nad tím, že bych možná chtěla studovat v zahraničí, konkrétně v Anglii. Bohužel ale UK vystoupilo z EU, a tak víceméně moje jediná destinace, která připadala v úvahu, padla. Trochu mě to zamrzelo, ale vzala jsem to s klidem, protože jsem měla v ČR vybraný fajn obor, na který jsem se těšila. Občas, když mě přepadal splín z toho, že nevím, co se svou budoucností, a cítila jsem se ztracená, jsem přemýšlela ještě nad jinou destinací. Holandsko, Dánsko... ale pořád jsem si tak nějak nedokázala představit, že bych do toho opravdu šla.

Až do včera. Protože včera jsem shodou okolností na procházce s pejskem narazila na jednu paní od nás z vesnice, jejíž dcera ještě stihla loni odjet studovat do Anglie. Tahle paní se mě ptala, kam si dávám přihlášku na vejšku. A když vyslechla mojí volbu, víceméně mi do očí řekla, ať neztrácím čas studiem v Česku. Že jsem chytrá, a v zahraničí se mi otevřou úplně jiný, lepší dveře. Že mi nechce lhát, ale že s tím oborem, který jsem si vybrala, se u nás na vesnici neuživím. 
Strávila jsem celou hodinu venku jen tím, že jsem si představovala, jaký by to bylo, kdybych opravdu odjela. A jakmile jsem přišla domů, otevřela jsem znova webovky agentury, kterou jsem si prohlížela loni. A bum. Osud just entered the chat.

Na webovky přibyla nová destinace. Irsko. A já to hned věděla. Pojedu studovat do Irska. Watch me.

9.2.2021

Po mým prvotním nadšení jsem dostala trochu studenou sprchu, protože jsem si začala zjišťovat všechno okolo života v Irsku, a přišla jsem na to, že vlastně to není tak růžový, jak jsem si to představovala. Není to úplně levná záležitost, navíc je to prostě strašně daleko. Jsem schopná opustit svoji rodnou hroudu, jistotu maminčiny náruče, všechno... jenom abych si splnila tenhle sen, kterej jsem začala mít před PĚTI dny? 
Nevím. Vážně, vážně nevím. Zdálo se to fakt skvělý, ale najednou mám strach. Nejsem vůbec člověk, kterej by často vystupoval z komfortní zóny. A přestěhovat se do Irska? To je jako rozloučit se se svojí komfortní zónou na... několik let?!
Nechávám tomu zatím volný průběh. Co se má stát, se stane. 

13.2.2021

Uff. Uplynulo jenom pár dní, ale mám pocit, že to byl aspoň měsíc. Každý den jsem byla rozhodnutá jinak. Jednou hodit to úplně za hlavu a zapomenout na tenhle malej několikadenní nápad, potom už jsem si pomalu plánovala rezervovat kolej. 
Důležitá informace je, že mám za sebou webinář o studiu v Irsku a příští týden mě čeká ještě online konzultace. Na ní se dozvím svoje šance přijetí na své vybrané obory, a podle toho se budu dál rozhodovat. 
Dneska se cítím ohledně svýho malýho nápadu fakt optimisticky. Nikdo z mých přátel to ještě neví... protože mám fakt ráda tajemství :D A protože to samozřejmě ještě není nic jistýho. Nechci říkat hop, dokud jsem se ještě ani nepřiblížila k překážce, žejo.. Ale už mám vybraných několik oborů, malý, fakt strašně kouzelný městečko, kde si opravdu dokážu představit příští čtyři roky. 
Jsem FAKT nervózní. A natěšená. A nervózní.

18.2.2020

Tak jo. I´m doing this. Po konzultaci s milou slečnou (mladou paní?) z agentury, která mě ujistila, že mám velké šance se na svůj vysněný obor dostat, jsem se rozhodla, že do toho půjdu. JDU DO TOHO!!!

Moje pocity jsou jako na houpačce. STRAŠNĚ se těším. A zároveň se bojím. Ale vím, že tohle je ono. Je to jako stvořený pro mě. Je to obří výstup z komfortní zóny, ale vím, že přesně to potřebuju.

28.2.2020

Jak už jsem psala, jsem velký tajnůstkář. Což znamená, že si ráda nechávám věci do poslední chvíle pro sebe. Takže ani tuhle BOMBU jsem dlouho nikomu kromě nejbližší rodiny neřekla.

Ale teď, když už je to vážně real a mám navázanou spolupráci s agenturou, jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas se začít o svoje malý velký tajemství dělit. 

Mám pár nejbližších kamarádek, které jsem za poslední dva měsíce viděla naživo jednou (online samozřejmě stále.. :D), ale jelikož předevčírem měl být náš maturák (fňuk fňuk), rozhodly jsme se sejít a trošku popovídat, projít se a taak. 

Věděla jsem, že jim to určitě chci říct osobně a že se opět nejspíš dlouhou dobu neuvidíme, takže tohle byla skvělá příležitost. Chtěla jsem strašně moc vymyslet něco speciálního, ne jen na ně tuhle informaci vychrlit... až mě napadl takový rébus, hádanka, jak chcete: napsala jsem příběh - pohádku, a první písmenka z každého řádku dala dohromady ,,jdu na vejšku do Irska".

Úplně mě mrzí, že vám nemůžu jejich reakci, kterou mám natočenou, ukázat. Pořád na to musím koukat! Vůbec jsem nečekala, že budou takhle překvapený a nadšený v jednom. Ví to dva dny, a už mi vyjádřily obrovskou podporu. Jasně, mrzí je, že budeme tak daleko od sebe, ale přejou mi to. A já jsem jim tak neskutečně moc vděčná!

Celkově mě z mýho okolí zavalila tak obří vlna podpory, kterou jsem vůbec nečekala. 

Takže podtrženo sečteno - teď nemůžu podnikat nic moc jinýho, než tuhle novinku všem říkat. Což mě vážně moc baví! :D

30.4.2020

Dlouho jsem se neozvala, ale jenom z toho důvodu, že se v souvislosti s Irskem nic nedělo. Abych byla upřímná, stále se nic moc neděje. Před pár dny jsem začala psát na inzeráty s nabídkou studentského ubytování, všichni mi zatím píšou, ať se jim ozvu v srpnu :D A dneska je můj poslední den na střední. Neboli doma v pokojíčku u počítače. Za normálních okolností bych dneska měla poslední zvonění, fňuk fňuk. Taky to samozřejmě znamená, že od teď už mezi mnou a maturitou stojí jenom květen, který plánuju strávit v poznámkách z chemie a biologie. Na těch známkách z maturity mi vážně hodně záleží, protože na nich závisí moje přijetí!

Je hrozně hustý vědět, že když tenhle článek čtete, já už mám po maturitě! Už aby to bylo :)

7.6.2020

Panejo! Mám to, mám to, mám to. Zvládla jsem to a mám SAMÝ JEDNIČKY. Což znamená? Že mezi mnou a Irskem už víceméně nic nestojí. Jsem docela naměkko, protože si živě pamatuju, kdy jsem tenhle článek začala psát. Jak moc v plenkách tenhle nápad byl... jak nesvá jsem z toho byla, jak nervózní jsem byla, když jsem to říkala prvním lidem... páni. Teď se mě několik lidí denně ptá, kam jdu na vejšku, a já stále dokola říkám tenhle příběh a čím víckrát to zopakuju, tím víc jsem si jistá. Že tohle je fakt ono, že dělám správnou věc. 
U maturity jsem měla tu možnost pochlubit se svojí učitelce angličtiny. To ona má největší podíl na tom, že mám tak dobrý vztah k angličtině, a bez ní bych určitě nebyla schopná studovat v zahraničí. Musím potlačovat slzy, když si vzpomenu na její slova, když mi třásla rukou, gratulovala k výsledkům a jen tak mimochodem dodala, že jí musím určitě poslat pohled. Ach. Moje já z února by bylo vážně pyšný.

Nemůžu se dočkat, až to řeknu vám všem. Už brzo!

19.6.2020

Dneska je ten den, kdy tenhle článek spatří světlo světa. Momentálně řeším překlady vysvědčení, stále projíždím ubytování v Irsku, přišly mi dokonce studentské noviny z jedné z mých vybraných škol a dostala jsem se svůj původně vybraný obor tady v Česku, na Nutriční terapii na 1.LF UK. Takže teď je moje největší dilema, zda mám nebo nemám jít na zápis na tuhle školu, když na ni na 99% nebudu chodit. Ale tak jistota je jistota, žejo. No vůbec nevím :D

Moc děkuji všem, kteří dočetli až sem. Tenhle článek je pro mě zatím tím nejspeciálnějším, co jsem kdy napsala. 

Za pár měsíců začíná úplně nová etapa mého života a vlastně i tohohle blogu. Etapa obřího výstupu z komfortní zóny v podobě studia v zahraničí. Etapa článků, ve kterých se s vámi chystám podělit o všechny detaily... a doufám, že to budete prožívat se mnou! 

Zatím ahoj!

Vaše soon-to-be-Irish-girl

E.