life lately ♡

Milý virtuální deníčku,

zase si po dlouhé době sedám, abych sepsala, co se mi teď v životě děje. Však víš, abych si to mohla zase za pár týdnů/měsíců/let otevřít a zavzpomínat. A na tohle... na tohle strašně moc chci vzpomínat. Protože poslední dobou je život tak strašně skvělej. Tak jo. Jdeme na to.

Zas mám problém s tím, že si nepamatuju, co jsem psala naposledy... tak to musíme vzít ze široka.

Od února mám brigádu v obchodě, pracuju pátky, soboty a neděle celý den, takže to mi vzalo velký kus mého volného času. No, vlastně skoro všechen. Ale doteď jsem si užívala, takže musí přijít taky trochu té dřiny. A navíc, stejně bych beztak nevěděla, co s tím volným časem. 

Práce je to nejlepší, jakou jsem mohla se svými zkušenostmi tady v Irsku najít. Vyhovuje mi na ní skoro všechno, jenom kolektiv by mohl být trochu lepší. Ale nic nemůže být perfektní a celkově jsem hodně spokojená. Je to úplně jiný pocit, vědět, že nejsem závislá na penězích někoho jiného. Přijdu si zase o kus víc samostatná a to se mi vážně líbí.

Teď máme velikonoční prázdniny, takže pracuju dokonce na full-time a po skončení semestru ještě tři týdny budu. Řeknu ti, je to náročný... ale vím, že to za to stojí a že příští rok zase budu líp finančně zabezpečená :)

Vůbec netuším, jak se tohle stalo, ale na konci února se ze mě stal chairperson (neboli prostě vedoucí) international society u nás ve škole. Už od začátku tady jsem věděla, že se chci co nejvíc zapojovat do všech možných mimoškolních aktivit, dobrovolně jsem se stala mezinárodním ambasadorem (neboli člověkem, který školu promuje na sociálních sítích, pomáhá při dnech otevřených dveří a za to dostává různé goodies od školy a poukázky), no a když se v únoru tak nějak začalo řešit, že by se zase měla international society, která už nějakou dobu nefungovala, obnovit, dlouho jsem neváhala a začala se v tom angažovat. Long story short, teď je ze mě vedoucí, zorganizovala jsem už dvě akce (výlet na pláž a Games&Pizza Night) a zase se o sobě dozvídám věci, o kterých jsem neměla ani tušení.
Nezdá se to, ale jenom organizace těchto dvou akcí mě stála hodně nervů. Už už jsem propadala panice, že to všechno prostě nezvládnu, když za mnou přišla jedna holčina z druháku, která kandidovala ve studentských volbách, a řekla mi, že na mě slyšela jenom samou chválu. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že to, co dělám, není zbytečný, že to není jen tak pro nic za nic a že I have impact on people. A tak jsem úspěšně zvládla všechno zařídit, všichni si to (snad) užili a já jsem s překvapením zjistila, že tohle je to, co mě teď naplňuje. Tvrdě pracovat, když vím, že to přináší výsledky. Být obklopena dalšíma mezinárodníma studentama a dělat tu jejich experience tady lepší. Budovat si vzpomínky, který mi vydrží na celý život. Být snad nejvíc busy za celý svůj život, ale žít.

Březen byl zatím nejlepší měsíc tady vůbec. Počasí bylo NÁDHERNÝ. A to nemyslím jenom na irský poměry. Nepršelo, svítilo sluníčko, jaro ve vzduchu, lidi grilovali a bylo to prostě hrozně aaaach.

Jo a taky byl St Patrick´s Day, průvod a všechno, ale nejvíc jsem si na tom užila, že jsem měla den volna od školy a práce, hah :)

Vůbec nevím, jestli o tomhle chci psát, ale whatever. Je to přece deníček a na tohle si taky ráda zavzpomínám :D Dalším důvodem, proč jsem byla a jsem poslední dobou v takový dobrý náladě je, že jsem si vypěstovala velice fatty crush ne na jednoho, ale hned na několik kluků :)) Je to docela vtipná situace, protože opravdu dlouhou dobu se mi nikdo nelíbil, a teď mám okolo sebe tolik fajn kluků! Motýlci v břiše, čekání, jestli a za jak dlouho odepíše, přiblbý usmívání se nad zprávama a tak, to jsou všechno věci, který jsem nezažila už dlouho... a užívám si je :D I když je to spíš takový zpestření než vážná věc. Protože bohužel ty největší motýlky mám od člověka, kterého nejspíš za pár týdnů uvidím naposledy v životě, jelikož je tu na Erasmu a není ani z Evropy. Takže tak :))

Ale! Řekla jsem si, že ať už to dopadne jakkoliv, nakonec bych mu ráda svoje feelings přiznala, just for the sake of it. Protože já tohle vážně neumím, říct někomu, že se mi líbí, a ten pocit, že už se asi nikdy neuvidíme, by mi myslím mohl dodat odvahu :D

No a jinak... oslavila jsem dvacet! Svoje narozeniny jsem strávila víceméně celé v práci, ale i tak jsem si to udělala hezký. Spolubydlící mi vyrobila krásný přání, já jsem si koupila kytku, frappucino a dala jsem si svoji klasickou narozeninovou dancing session <3 A dneska jsem si ještě dodatečně koupila svoji první skořicovou rolku v životě! (nová obsession asi)

Life is so good right now and I'm so thankful.

Je to ale hořkosladký zároveň. Oficiálně mám koupenou letenku domů na konec května, první rok v Irsku má svoji deadline. Jsem šťastná, že jsem to všechno zvládla a vytvořila si tady takovej svůj svět, spoustu se toho naučila, našla si přátele, s přehledem zvládla první rok vysoké a zakoukala se do toho nejhezčího kluka, kterýho jsem kdy viděla. Těším se domů, na rodinu, na svýho hafana, na léto a výlety. Ale zároveň jsem smutná, protože opouštím (i když jenom na nějakou dobu) místo, který se za posledních pár měsíců stalo mým novým domovem, opouštím vůni moře, dělání-si-co-chci a lidi, který mi neskutečně přirostli k srdíčku.

Ale! Milý deníčku, víme, že dneska to nebylo o smutku. Bylo to o štěstí, o lásce, o radosti, o vděčnosti, těšení se, o žití.

Děkuju, živote. 

Tvoje E.