B R N O

 Ahoj ahoj!

Dnešní článek bude věnovaný minivýletu, který jsme tento týden podnikly s mými třemi kamarádkami. Jelikož jedna z nás po prázdninách zamíří studovat na MUNI do Brna, rozhodly jsme se, že si tam společně uděláme výlet, omrknem to, obejdeme ta nejzajímavější místa a snad si užijem trochu srandy.  No a vzešly z toho tyhle tři VELICE nabité dny!
Tak se pohodlně usaďte, do ruky si vezměte něco dobrýho a pojďte si se mnou tuhle minidovču připomenout ♥

PONDĚLÍ 12.7.

Vstávačka v 5:15, rychle hodit poslední maličkosti do báglu a razím na bus. Ve městě čekám asi půl hodinky, než se ke mně připojí zbytek posádky (za tu půl hodinu stihnu sníst toust, pomoct pánovi sebrat rozsypané drobáky a uvědomit si, že nemám deštník). Přesedáme na vlak a čeká nás 5 (slovy p-ě-t) hodin cesty, z toho poslední hodinka zase v autobuse. Jelikož tenhle výlet je takový dost hogo-fogo, začínáme detaily plánovat až teď, kupujeme Brnopas (doporučujeme! koukněte sem), střídavě spíme, hrajeme UNO, zpíváme, hrajeme žolíky, svačíme a stěžujeme si, že nás bolí záda. Ale! Uteče to nakonec fakt rychle a ani to není tak strašný. Teda až na poslední hodinu v buse, kde je mega vedro a mega narváno, ale i tak. Pohodička.

Naše první kroky míří do hotelu, kde uděláme psí oči na recepční, abychom se mohly ubytovat dříve. Strávíme tam zhruba 10 minut a už jsme zase na cestě pryč... máme toho moc! Nejdřív nás čeká zoo... a první cesta šalinou. A! Tady se objevuje první zádrhel. Zhruba ve třech čtvrtinách cesty se šalina najednou zastaví. Před námi stojí auto, které má poruchu a prostě nejede. Takže nejdřív asi 10 minut sedíme, pak řidič oznámí, že máme jít na jinou zastávku, že tohle vypadá ještě na dlouho. Tak ho tedy poslechneme, no a zhruba za 3 minuty vidíme, jak okolo nás tahle NAŠE šalina projíždí. Ujely nám ještě asi 3, než jsme vůbec stihly dojít na další zastávku. Ale nakonec se do zoo ve zdraví dostáváme jenom s malým zpožděním.

Pokud můj blog čtete delší dobu, tak víte, že jsem maturovala z biologie. Přijdu jsem si najednou v zoo tak strašně chytře, když si vybavuji všechny ty zajímavosti o různých žábách :D Ale stejně... lepší než jakákoliv zajímavost jsou stejně všechna ta miminka (třeba malý pásovec, který zrovna pije od maminky) nebo tygr spící na zádech stejně jako můj pes doma :D 

Od zoo popojedeme jednu zastávku a vyrážíme na projížďku lodí po Prýglu (pro nezasvěcené, tak říkají Brňáci Brněnské přehradě). Počasí je strašně boží, sluníčko svítí, vítr ve vlasech, lidi se koupou, mávají nám, jedeme až k hradu Veveří a zpátky. N-á-d-h-e-r-a! (i nudapláž tam maj!)

Zpátky jedeme zas šalinou, ani nevím, kde vystupujeme, ale cíl je jasný. Véča! Kručí nám v břiše a všude je plno, nakonec zakotvíme ve Zlaté lodi (vtípeček..). Dávám si kuřecí steak s grilovanou zeleninou a bylinkovou bagetkou a jsem tak hladová, že snad poprvé za ani nevím kolik let si nefotím jídlo v restauraci, a hned se do něj pouštím. Chutná božsky!! 

Pak už míříme pěšky do hotelu. Po cestě se ještě zastavíme na dětském hřišti, houpáme se, smějeme se a jsme šťastný. Jen tak. V hotelu pustíme telku, běží Sám doma, holky koukají, všechny vlezlý v jedný posteli, a já se pouštím do plánovaní dalšího dne. Řeknu vám, všechno to skloubit dohromady, najít odkud kam nás doveze šalina, kam musíme pěšky, v kolik nám začíná tohle a stihneme se vůbec najíst? je vážně fuška. Ale nakonec jdu spokojeně spát, protože se mi to snad povedlo naplánovat.
Haha. To jsem ještě nevěděla, že jsem se možná měla podívat, v kolik co otvírá... žejo.

ÚTERÝ 13.7.

Moc dobře se mi nespalo, protože bylo hroozný horko, ale okno jsme mít otevřené nemohly, protože na ulici hrála muzika a neustále jezdila auta. Ale i tak mám ráno dobrou náladu, nemůžu se totiž dočkat hotelové snídaně. Hotelová snídaně je asi moje nejoblíbenější věc na světě :D Dávám si vajíčko na tvrdo, chlebíky, sýr, šunku, zeleninu (slaný chod :D), jogurt s müsli a nutellou, meloun a tvarohový šáteček (sladký chod :D) a k tomu kafíčko. Ňamka.

No a pak už vyrážíme, program je nabitý, doslova na minuty naplánovaný :D Jenže. Jakmile dorazíme ke Staré radnici, na jejíž věž chceme vylézt, zjistíme, že otvírá asi ve dvanáct. Je devět. Takže změna plánu, míříme ke katedrále sv. Petra a Pavla... která otevírá v 10. Nevěšíme ale hlavu, další v plánu byla Kostnice u kostela sv. Jakuba, která (jak jsme už věděly :D), otvírá v půl 10. To čekání už vydržíme :D Prohlídka Kostnice (asi 2. největší v Evropě, jestli nekecám) je silným zážitkem, opět uplatňujeme svoje biologické znalosti, ale po většinu času jenom koukáme s otevřenou pusou. Pokud budete mít možnost, určitě navštivte.

V 11 nám začíná výstava Body Worlds, na kterou se těším z celého programu asi nejvíc. Na ničem podobném jsem ještě nebyla, a stojí to za to. To stoprocentně. Ale v tu chvíli už je venku asi 33 stupňů, bolí mě nohy a už mám zase hlad (taky to nechápu :D). Takže už se trochu modlím, aby za dalším rohem už nebyly další exponáty. Ale celkově mě výstava přinutí se zase trochu zamyslet a dodá mi i trochu inspirace a motivace. 

Ve zbytku dne vylezeme na Špilberk a máme Brno jako na dlani. To vlastně ještě asi třikrát, protože vylezeme na všechny věže, na které jsme chtěly dopoledne. Na pozdní oběd se konečně dostaneme zhruba v půl čtvrté přímo pod katedrálou sv. Petra a Pavla. Dávám si Caesar salát a ten už si teda klasicky fotím :D Chutná božsky. Bodejť by ne, po asi 10 kilometrech v nohách :D

A teď už se touláme po brněnských uličkách. Spoustu jich je nádherných spoustu nás úplně neosloví. Ale Brno, jsi fakt krásný! Dáváme si McFlurryho v Mekáči, sedíme na barevných lehátkách u kašny na náměstí Svobody (nejhezčí místo v Brně!) a vychutnáváme si to sluníčko na tvářích :) (No dobře, možná jsme zpocený až na ... ale chápeme se :D) 

Na chvilku skočíme do hotelu, osprchujem se, zpíváme si jenom v ručníkách na posteli a zjišťujeme, že kino hraje o hodinu dýl, než jsme si myslely (v tuhle chvíli už se moje plánovací ego chce zahrabat :D). Ale nám to nevadí, oblíknem se a jdeme si někam sednout. Zakotvíme v noknok-u, dáváme si cider a aperol a Frisco a limču a dělíme se o tiramisu. Holčičí pití stoupá po spooooustu měsících abstinence rychle do hlavy, smějeme se, ztrapníme se u placení (dobře, já se ztrapním..) a pak už jdeme do kina na Matky. Uteče to hrozně rychle, ani neusnu, i když k tomu párkrát nemám daleko, a pak jdem čekat na Zelný trh na taxíka... který nepřijede, protože jsme se nějak nepochopili a čeká u Jiráskova divadla. Takže podnikáme ještě jednu (půlnoční) procházku Brnem. V hotelu padnem na polštář a spíme. Hádáte správně, že tentokrát spím jako zabitá.

STŘEDA 14.7.

Ráno máme pohodovější, nikam nespěcháme... dneska jedem domů! Leje jako z konve, což nás trošku děsí, ale samozřejmě nevěšíme hlavu, nejsme z cukru. Po snídani (která je víceméně stejná jako předchozí den, jenom vyměním šáteček za brownies a kafčo za čaj) vyrážíme pěšky k Vile Tugendhat. Až k ní skoro vůbec neprší, ale zrovna když se fotíme v zahradách, rozprší se zase fest. 

Míříme k naší poslední zastávce, kterou je... tramtadadá... prodejna Aktinu. Nečekali jste přece, že bych v Brně vynechala kamennou aktiňáckou prodejnu, že ne? Dokonce jsem si do ní nechala doručit protein, protože jsem se bála, aby tam byl ten, který chci. Vybrala jsem prodejnu, která byla nejblíž k hotelu, jenže se ukázalo, že je na tak strašně nevýhodném místě, že musíme dvakrát přestupovat, pak se chvíli motáme, než ji konečně najdeme zastrčenou v jednom dvoře, pidi prodejničku. V tuhle chvíli už jsme všechny promoklé, otrávené, unavené, ALE! Aktin třem ze čtyř z nás zlepší náladu, protože najdeme regál s poškozenými produkty, ze kterého si každá odnáší minimálně tři položky, a jsou to fakt skvělý úlovky. 

No a pak už zase šalinou.. na Hlavní nádraží! (prosím, neříkejte holkám, že Aktin má prodejnu i tam, jo?) Tam si koupíme lístky na vlak a zaplujeme do nákupáku. Poslední jídlo, poslední zmrzka a jedem dom! 
V autobuse (zn. výluka) začínám stříhat naše zážitkové video (tradice) a střídavě zavírám oči, odpočívám. Ve vlaku ho dostříhám, všichni se u něj zasmějeme, pak zase hrajeme hry, googlíme, co se nesmí dělat ve vlaku za bouřky (asi sahat na okna.. kdo ví) a pak zase odpočíváme. 

Přijde nám to jako týden, nebo jako jeden den, nic mezi. Tenhle náš výlet do metroPOLE, jak jsme Brnu přezdívaly :D Z legrace, samozřejmě. Moc jsme si to totiž užily! A doufám, že se tam někdy podívám znova. Minimálně k tý kašně s lehátkama. Ta byla boží ♥ 

Tož máte to tam v tom Brně hezké! (a zoncna tam dost rumplovala!)

Tak zas někdy!

E.