Maturita is coming

Ahoj ahoj!

Teď bych asi měla psát o létě, popsat všechny svoje zážitky a ještě trošku tý letní atmošky přivolat zpátky. Ale, upřímně na to teď ani nemám chuť. Nejsem na to správně naladěná. Léto mám už někde v mlze, zatímco se plně soustředím na teď. Na to, že jsem tenhle týden nastoupila do čtvrťáku.

Pozor, teď přijde strašný klišé, ale vážně si doteď pamatuju, jak jsem přišla do primy, neznala jsem jedinýho učitele, škola pro mě byla bludištěm a v hlavě jsem měla, že do maturity zbývá ještě strašně dlouhá doba. A teď tu stojím sedím a mám před sebou poslední rok na tom nejlepším gymplu pod sluncem.

Jo, čtete dobře. Už několikrát (naposledy dneska) jsem od svých spolužáků slyšela, že tu školu už nesnáší. Že je to pro ně moc dlouhý... pro mě ne. Dokážu si představit klidně ještě dalších osm let s mýma nejoblíbenějšíma angličtinářkama, naší dějepisářkou a češtinářkou, který jsou takový naše dvě babičky, a tím nejvtipnějším fyzikářem na světě. Miluju tuhle školu, a děkuju svýmu jedenáctiletýmu já, že se tenkrát rozhodlo na ni nastoupit, i když to bylo třeba jenom kvůli barvám skříněk. (true story)

Maturitní ročník. What? Maturitu přece skládají dospělý lidi, zodpovědný, který vědí, co od života chtějí, nebo ne? That´s not me. Já se nemůžu ani rozhodnout, co si mám dát k večeři, natož abych věděla, jak má můj život jednou vypadat. 

Ale víte co? To je vlastně v pohodě.

Můžu se teď buď x měsíců stresovat, být nešťastná a zpochybňovat všechna svoje rozhodnutí. Říkat si, jak jsou všichni stoprocentně lepší než já. Že já to rozhodně nedám. Nebo se můžu prostě vyklidnit. Užít si ten poslední rok, jak se sluší a patří. Přestat hledat někoho, kdo si mě najde sám, až nastane ten správnej čas. A nepo…. se z toho.

Bude to těžký. To stopro. Budu chvílema nešťastná, budu si rvát vlasy a budu asi i brečet. So what?

Tohle není nic jednoduššího než život. 

A já... já ten svůj miluju  ♥

tumblr, kéž by to tak vypadalo doopravdy XD

Vaše budoucí maturantka

E.

PS. Tímhle se zároveň i trochu omlouvám za minulou a vlastně i případnou budoucí neaktivitu. Ale ten, kdo sám píše, ví, že ta pisálkovská slina prostě někdy ne a ne přijít. Já to sama moc dobře znám - jeden týden bych nejradši psala každej den a pak nepřijde chuť/čas/obojí třeba několik měsíců. Ale na instáči (@eli.golive) - tam jsem víc než tady  ;)

PPS. Všem maturantům, ale i nematurantům, přeju úspěšnej školní rok! <3 A děkuju, že čtete můj blog!