zpátky "doma"

Ahoj!
Ani nevím, kde začít, protože od vydání posledního článku se toho stalo tak strašně moc!
Jedna z těch hlavních věcí je, že jsem úspěšně dokončila svůj první rok na vejšce. Zkouškové nebylo nijak náročné (vlastně skoro směšné v porovnání s tím, co zažíváte tady v ČR), jednu zkoušku jsem napsala v pyžamu online a na další jsem se zvládla naučit den předem :D Zkrátka si nikdy nepřestanu děkovat za to, že jsem se rozhodla studovat v zahraničí, protože mi to ušetřilo spoustu večerů v knížkách, stresu a asi i slz. 
Zatímco moji čeští kamarádi se tedy posledních pár týdnů topili v učivu a propadali/propadají panice, jak zvládnou zkouškové, já jsem chodila na party, jezdila na výlety, zkoušela nové věci, trávila čas se skvělými lidmi a byla strašně strašně šťastná. A do toho všeho jsem samozřejmě ještě pracovala, protože bez práce nejsou koláče, ale ani party a výlety a už vůbec ne bydlení v Irsku :D

Před rokem, dokonce ani před půl rokem by mě rozhodně nenapadlo, že můj život může někdy vypadat takhle, že se přestanu nad vším tak stresovat, přestanu být tolik fixovaná na svůj život a rodinu v Česku, že se vykašlu na to, co bych měla, a budu prostě žít. Žít a užívat si to, že jsem mladá, že žiju v zahraničí obklopená lidmi, které možná už nikdy v životě neuvidím, že se mi možná už nikdy nenaskytne tahle příležitost.
A tak jsem žila. Neřekla jsem ne na party, i když jsem měla za sebou 10hodinovou směnu v práci, ani když jsem věděla, že další den jdu pracovat zase, ani když to byla třetí party za týden. Neřekla jsem ne na pozvání na fotbal, i když fotbalu ani za mák nerozumím a peníze za vstup bych mohla použít na něco jiného, užitečnějšího. Nevadilo mi, že jsem jednu noc spánku vyměnila za klábosení do 5 do rána nebo že místo fitka jsem šla na brunch. Moje priority byly najednou úplně jinde, než jsem byla zvyklá. A líbilo se mi to. 


Tenhle článek by nebyl úplný bez mojí chvilkové love story, aneb zakoukání se do toho nejhezčího a nejvíc cool kluka pod sluncem, který byl ale zároveň Erasmák z Brazílie, takže jsem věděla, že ho nejspíš už mockrát v životě neuvidím. Asi i proto jsem sebrala odvahu a napsala mu, že na něj mám crush :D Long story short, necítil to stejně, ale byla jsem tak strašně sladce poslaná do friendzone, že to ten crush snad ještě posílilo :) Už navždycky si budu vážit těch zážitků, které spolu máme, procházet si společné fotky a videa a přehrávat si v hlavě všechna objetí (side note: Brazilci jsou hodně touchy národ and I am not complaining at all 😂). Jestli se vám to zdá jako malichernost, když to stejně nikam nevedlo, chápu, ale pro mě to byl jeden z důvodů, proč jsem posledních pár týdnů a měsíců měla skoro permanentně dobrou náladu. A rozhodně to stojí za to tady v mém deníčku zmínit.
Milý J, díky za všechno. Milionkrát jsem ti to řekla osobně, ale this was not a goodbye, but a see you later, I promise <3 (sponzorské dary na letenku do Brazílie přijímám)

Ale jak to tak bývá, každá pohádka má svůj konec a žádné skvělé období netrvá věčně, to mě život naučil už opravdu dávno. A tak jsem se musela postupně začít se všemi loučit. Upřímně mi snad ani teď nedochází, že s někým to bylo opravdu natrvalo. Stále mám v hlavě, že příští rok bude všechno strašně super, mám spoustu nápadů, co podniknout... a pak si uvědomím, že ti, s kterými mi bylo nejlíp, už se na příští semestr nevrátí. Achjo! 
Poslední den v Irsku jsme si užili neskutečně. Poslední nákupy, skoro celodenní procházení se městem, zmrzlina (salted caramel ofc), focení posledních fotek na památku, dobalování posledních věcí, poslední rozhovory o všem a o ničem s J, večer fotbal, poslední objetí. Poslední poslední poslední.
Je mi smutno, když na to myslím. Ale zároveň vím, že to všechno nebylo doopravdy poslední, že za pár měsíců se do toho svého malého městečka vrátím, a i když v naší partě bude podstatná část členů scházet, bude to i tak skvělej rok. Protože tohle byl jen začátek. Protože poznáme nové lidi. Protože life. is. so. damn. good.


V Česku jsem už přes týden a i když jsem věděla, že to pro mě bude ze začátku těžké, zase si zvyknout na tenhle život, stejně jsem byla docela v šoku z toho, jak moc jiný je. Přijde mi, že tady všichni pořád někam spěchají nebo si na něco stěžují. Nebo obojí zároveň. V Irsku bylo všechno tak hrozně vychillované, slovo stres jsem nepoužila za posledních pár měsíců snad ani jednou. No a samozřejmě jsem si taky zvykla na to, že jsem svým pánem, že nemusím nikomu říkat, kam jdu, s kým jdu, kdy se vrátím, že se rozhoduji z minuty na minutu, že kdykoliv chci, můžu být sama. Neustálá přítomnost někoho z rodiny mě začala rozčilovat snad už po dvou dnech, nemůžu si dojít pěšky nakoupit, protože bydlím na vesnici, kde žádný obchod není, všichni moji čeští kamarádi jsou stále uprostřed zkouškového, takže nemám nikoho, s kým bych se mohla pravidelně scházet a jen tak si povídat.
Neberte to prosím tak, že si stěžuju na všechny a na všechno tady v Česku. Jenom jsem si prostě pár měsíců zvykala na jeden styl života, a teď si zase musím zvyknout na tenhle :) A vím, že si zvyknu, chce to jenom zajet zpět do té české rutiny, nebo spíš si ji znovuvytvořit. A na tom už jsem začala pracovat. Jelikož nemám moc co dělat, chci zase začít pravidelně cvičit (což v Irsku nebyla jedna z mých hlavních priorit), víc si číst, víc vařit a péct, víc psát, a samozřejmě chodit hodně na procházky s mým hafanem (na kterého jsem se těšila snad nejvíc ze všeho), víc tancovat, zkrátka víc dělat věci, které mě dělají šťastnou samu se sebou. Chce to čas. Věřím, že tohle léto bude taky super, jen jiným způsobem <3


Moc se těším na psaní dalších článků, kterých doufám bude víc, než bylo v první polovině tohoto roku :) Mám spoustu nápadů, tak snad se mě ta pisatelská slina bude držet! Zatím se mějte krásně :)
Vaše E.

nezapomeň mě sledovat na instagramu! (slibuju, že budu zase víc aktivní..)

Komentáře

  1. Tohle se tak hezky čte! ♥ Člověk by hned chtěl letět studovat do Irska. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha! :) Ale nezapomeň na to, co se říká: Není to o tom, kde jsi, ale s kým tam jsi a co děláš! <3

      Vymazat
  2. Já se ti vůbec divím, že si se vrátila. :D Pokud bych měla jenom trochu možnost, našla bych si práci na léto radši tam a zůstala v té pohodě i dál. :) Ale chápu zase, že tě rodiče po takové době chtějí mít na chvíli doma. :D Jsem moc ráda, že si studium v zahraničí užíváš a že vaše zkouškové je lepší než to naše. Já momentálně finišuji vysokou a i když je mi trochu smutno, popravdě jsem zároveň happy, že ten školní drill končí a já můžu v klidu začít novou etapu života v zahraničí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, doma už se mě nemohli dočkat :D A jsem tu hlavně kvůli nim. Ale už teď vím, že příští rok to asi takhle neudělám :D
      Hodně štěstí s novou životní etapou :) Nový začátky miluju! <3

      Vymazat
  3. Naprosto skvělý článek! Zbožňuju, jak píšeš! Jsem moc ráda, že sis to tam užila. ❤️ Nezávislost a být sobě pánem znám, už tři roky bydlím bez rodičů a je to docela bájo. 🙈

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za tvůj komentář! <3

Popular Posts