První týden v Irsku

Ahoj!

Pořád ještě úplně nemůžu uvěřit tomu, že tenhle článek píšu. Asi stejně jako při zveřejňování článku, že půjdu na vejšku do Irska. Sice jsem čekala na tenhle moment několik měsíců, ale teď, když se to děje, je to vlastně všechno tak hrozně rychlý a nový, že si ani nestíhám uvědomovat, že je to realita. Teď a tady.

Každopádně. Nejsem v Irsku ani týden a už jsem toho zažila TOLIK, že to vystačí na samostatný článek. On by tady snad každý den vystačil :D

Do Dublinu jsem přiletěla v pondělí v podvečer. Co si budem, to loučení bylo opravdu náročný. Sama jsem tak smutná nebyla (spíš natěšená), ale když jsem viděla, jak jsou smutní ostatní, tak jsem taky měla slzy na krajíčku. A když jsem je tam nechala, odevzdala zavazadlo a mířila k pasové kontrole, slzy už se mi z očí řinuly. V letadle jsem musela kapesník vytahovat ještě několikrát. Nebyla (není) to sranda, nechat všechno za sebou a vykročit do týhle nový etapy života... Achjo. Ještě teď, když na to myslím, je mi úzko.

V Dublinu jsem pak čekala několik hodin na autobus do mého nového domova, městečka jménem Sligo. Uteklo to docela rychle, poslechla jsem si pár podcastů, volala s našima a četla. Cesta do Sligo byla... no, nepohodlná. 3 a půl hodiny v autobuse, během kterých jsem se neustále musela koukat na hodiny a na mapu, abych náhodou nepřejela zastávku. Byla už hluboká noc, byla mi neskutečná zima a hrálo rádio, takže jsem toho moc nenaspala. Ale zdárně jsem se dostala do cíle, auto objednané školou mě dovezlo do ubytování (to trvalo asi tak 2 minutky), můj spolubydlící mi ukázal jenom ty nejdůležitější věci, a pak už jsem zaplula do postele.

První den ve Sligo byl... no, náročný. Celou dobu jsem totiž myslela na to, jak se tu budu mít skvěle, budu strašně busy a nebudu mít čas na nějaké stýskání. Ano, měla jsem hodinový program ve škole, seznámila jsem se s jednou milou Irkou, se kterou jsme šly na procházku, ale pak jsem se vrátila do svého pokoje... a teď co? Fitko bylo zavřené (a minimálně do Halloweenu bude), nikoho dalšího jsem neznala (teda... znala, z fb skupin, ale ti ještě nedorazili)... došla jsem si nakoupit, a pak několik hodin seděla na posteli a BYLA SMUTNÁ. Stýskalo se mi, pořád jsem přemýšlela nad tím, že jsem udělala chybu a že sem nepatřím. Spoiler: díkybohu tohle byl zatím ten nejhorší den, co se stýskání týče, a je to pořád lepší a lepší :)



Další den jsem si řekla, že se budu snažit se co nejvíc zabavit, abych se nenudila a tím pádem nemyslela na domov. Šla jsem do města, prozkoumávala uličky, objevovala zajímavé obchody (například charity shop, ve kterém jsem ulovila knížku za 50 centů), pak jsem šla na nádhernou procházku okolo řeky a odpoledne se sešla s mojí irskou kamarádkou z předešlého dne. Večer jsem samozřejmě zavolala domů, bylo mi maličko smutno, ale pak jsem napsala pár lidem ze skupinového chatu, jestli by se někdy nechtěli sejít, jít někam na výšlap nebo něco podobného. Pár mi jich napsalo, takže jsem si večer psala s nimi, zabíjela nudu a na stýskání nebyl čas vůbec.

Ve čtvrtek jsem šla do školy na Induction, což je takové přivítání nových studentů, několik zaměstnanců školy mělo projev, představilo se pár sportovních klubů a tak dále. Pak jsem šla na tour po škole a stala se ta nejvíc exciting věc z celého týdne. Poslouchala jsem slečnu průvodkyni, když v tom najednou jsem za sebou slyšela ČEŠTINU. Abyste mě chápali, Sligo je hodně malé město a celou dobu jsem si myslela, že nikdo z Česka tam ani nežije, natož aby tam šel studovat se mnou. Takže si dokážete představit jak nadšená jsem byla, když jsem našla dvě Češky a dva Slováky!! Hned po Induction jsem se nacpala k nim na kolej, probrali jsme první poslední a vytvořili takovou naši československou alianci. Do teď tomu nemůžu uvěřit, jaké jsem měla štěstí. Každý máme jiný obor, takže moc dalších příležitostí, jak je potkat, by určitě nebylo. Večer jsme spolu šli ještě na malou procházku po městě, pak k nim na kolej a k sobě už jsem přišla tak unavená, že jsem jenom zalezla do postele a usnula.

V pátek jsem musela dělat něco do školy (registraci a podobně), takže jsem se nakýblovala opět k mým československým kámošům, protože v tu dobu jsem měla problém s irskou SIM kartou a nefungoval mi internet. A pak mě čekala další úžasná věc. Skrz group chat jsem se seznámila s o trochu starší strašně cool Němkou, která žila 3 roky na Novém Zélandu, surfuje, a v Irsku si hned koupila auto, takže mi nabídla, že se pojedeme projet na pláž. Ta je odsud cca 8 kilometrů, takže úplně na každodenní procházku to není, ale někdy bych tam chtěla s někým dojít i pěšky. Každopádně jsem byla za tu možnost vidět pláž hned takhle brzy strašně vděčná, svojí nové německé kamarádce jsem dala jako poděkování balení Merci, které jsem si přivezla z Česka (už jsem vám říkala, že čokoláda v Irsku je STRAŠNĚ DRAHÁ? :D). Pláž byla úžasná, někdo dokonce surfoval. Přijela jsem z ní úplně vyzenovaná a zase jsem si to tu trochu víc zamilovala. Po příjezdu domů ("domů") jsem si četla, šla si koupit něco na zub, protože jsem měla hroznou chuť na něco sladkého :D Večer jsem měla jít ještě s naší partou ven, podívat se, jak vypadá večerní město, ale byla jsem z nějakého důvodu tak unavená, že jsem usnula asi v 9 večer.



Sobota byla dnem spontánního výšlapu s už zmíněnou irskou kámoškou. V 8 ráno jsme se dohodly a ve 12 vyrazily na horu, která se jmenuje Knocknarea a je asi 8 kilometrů odsud. Mimochodem, na tuhle a mnoho dalších hor mám z našeho balkónu krásný výhled! Převýšení nemělo být moc velké, ale teda mákly jsme si pěkně. A ta holčina je ještě atletka, takže jsem se cítila trochu jako dřevo, že jsem zadýchaná mnohem víc než ona. Ale to úsilí stálo za to! Výhled byl nádherný. A pak jsme hrozně zmokly :D Nojo, Irsko. Zvládla jsem nezmoknout celých 5 dní :D 
Večer jsem strávila s českolovenskou partou procházením po městě. Byl tu koncert, ale když jsme zjistili, že vstupenky stojí 85 Euro, radši jsme si stoupli o kus dál a jenom poslouchali :D Pak jsem ještě šla k nim, zpívali jsme, vypila jsem čaj a vypravila jsem se do svého. 



Dneska je neděle, sedím na posteli, píšu tenhle článek a do oken bubnuje déšť. A pořádnej :D Ráno jsem si uklidila pokoj, udělala si konečně trochu pořádek ve věcech (doteď jsem každý kus oblečení lovila půl hodiny mezi vším harampádím v kufru), chvíli jsem si četla a studovala Moodle (pomoc, s tím se asi nikdy nenaučím). Plánovala jsem jít na procházku a možná zabrousit do nějakého obchodu (Tesco jsem třeba ještě neprozkoumala :D), tak snad déšť brzy ustane!

Na konec bych ráda napsala pár random myšlenek. Nečekala jsem, že odstěhování se od našich bude taková dřina, ale je. Člověk si neuvědomuje všechny ty věci, které bere jako samozřejmost, dokud je neztratí. A to jsem se jenom odstěhovala od našich, nic hroznýho se mi nestalo! Ale musím si vařit, prát, kupovat toaletní papír :D A samozřejmě ještě navíc řešit věci spojené se studováním v zahraničí, kterých je DOST. Ale tady v Irsku jsou všichni takový hrozně vychillovaní, na nic nespěchají, takže to mě trochu uklidňuje :D 

Když pominu všechny tyhle věci, lhala bych, kdybych řekla, že nejsem spokojená. Tolik nových lidí jsem nepotkala, ani nepamatuju. Snažím se být co nejvíc outgoing, oslovovat lidi, nebát se. Přece jenom je teď mým cílem vytvořit si tady takovou novou rodinku, když ta moje je tak daleko. Najít si lidi, se kterými budu trávit čas, nebudu se bát se jim svěřit a se kterými si budeme navzájem pomáhat. Ona celá tahle situace je nová pro nás všechny, ne jenom pro mě, která se přestěhovala do jiné země. Všichni jsme prváci na vysoké, všem nám chybí rodiče, většina z nás se o sebe taky stará poprvé :D Tenhle fakt mi neskutečně pomohl. Nejsem v tom sama :) 

Sligo je nádherný. Ne moc velký, ne moc malý, tak akorát. Lidi jsou tu milí, ráno mě budí rackové, je to prostě a jednoduše kouzelný místo. A to mi to taky usnadňuje. Jo, chybí mi moje postel doma, moje rodina, můj pejsánek, vůně sena, babiččiny buchty, čeština :D Má to svoje mouchy. Ale zvládnu to. 

Mějte se krásně. Slibuju, že se brzy ozvu s dalšími novinkami. Protože zítra, zítra ZAČÍNÁ ŠKOLA!

E.


Komentáře

  1. Eli, mám úplnou husinu! Jsem na tebe tak moc pyšná, že jsi to takhle všechno zmákla!! Myslím, že to nejhorší máš za sebou a kdykoliv teď přijde nějaká náročná situace, můžeš si v hlavě říct, že když si dokázala TOHLE, tak už dokážeš VŠECHNO! <3 Fotky vypadají nádherně, úplně z nich dýchá to Irsko. Užívej a zase o sobě dej co nejdříve vědět. Tvá A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aww! Ani nevíš, jak mi pomáháš. A máš pravdu, dokážu VŠECHNO!!
      PS. Fotku s tebou tu mám taky! Zrovna dneska jsem si je procházela. Musím už vymyslet, kam si je vystavím, protože můj pokoj není úplně dekorace friendly :D

      Vymazat
  2. Úplně jsi mi připomněla moje pocity po odletu do Cardiffu! V 19 takhle odjet sama do neznáma, to prostě chce odvahu. Ale věř, že to bylo nejlepší rozhodnutí a nebudeš litovat! :) Užívej!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Tvoje komentáře mi vždycky dodají sílu. Vím, že dělám správnou věc 😊

      Vymazat
  3. Úplně chápu tvé pocity.. Ty začátky jsou nejhorší!! Ale je super, že to dlouho netrvalo a ty se máš líp a líp. :))) Slyšet někde v cizině češtinu nebo slovenštinu, to je vždycky krásný. :D
    Je tam drahá čokoláda? Coooo?? Tak to by mě štvalo!! :D
    Jinak krásné fotky. Měj se moc hezky. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář! Jojo, ta čokoláda mě taky děsí 😂 Ale budu čekat na akce. Na Halloween bude snad nějaká!

      Vymazat
  4. Jéé to je super! A to budeš celé 3 roky tam studovat? Jak se vůbec k tomu člověk dostane? :) Moc ti držím palečky, ať se ti tam co nejvíc líbí a moc si to tam užiješ. Vypadá to tam hezky, budu se těšit na další články :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, budu, dokonce 4. Tady v Irsku je studium 4+1 (Bc+Mgr), potom uvidím, jestli si budu chtít udělat ještě magistra :) Celý příběh, jak jsem se k tomu dostala, najdeš tady. Spoiler: je fakt zajímavej! :D

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za tvůj komentář! <3

Popular Posts