Karanténní deníček

 Ahoj!

Když jsem na podzim psala taky takový karanténní deníček, myslela jsem si, že slovo karanténa už na blogu nepoužiju. Haha.

Uplynuly tři měsíce, pořád jsme zavření doma a pořád je to tak strašně stejný. Ale znáte mě, jsem expert na hledání dobrýho v tom špatným, takže to bych nebyla já, abych tu nezmínila i nějaký výhody. Pořád mi online škola vyhovuje víc než normální. Pořád mám víc času, pořád se mi líbí si ho organizovat sama. A teď navíc zase začíná jaro, venku je hezky, slunce se vrátilo a s  ním i vitamín D, který nám teď tolik chyběl. Máme jeden druhýho. Jsme zdravý (aspoň u nás doma). Nemám si na co stěžovat. 

Nechci vám lhát, takže je třeba ukázat i tu druhou stranu mince. Štve mě ta negativita, která mě občas obklopuje. Štve mě to, že lidi okolo mě se baví víceméně jenom o tom, kolik lidí umřelo a kdo z těch, který vidíme každý den v televizi, je větší d*bil. 
Někdy mě taky přepadne splín a mám chuť si zalézt pod peřinu a vzbudit se za pár měsíců... ale není to už tak často, jako to bývalo třeba na podzim. 

Celkově musím říct, že moje pocity jsou momentálně takový neutrální. Jsou věci v mým životě, ze kterých jsem teď neskutečně nadšená (a ještě vám je nechci prozradit XD), a naopak věci, který mi tu dobrou náladu dokážou neskutečně zhoršit. A proto si teď buduju takovou ochranou vrstvu, přes kterou pustím máloco. Proč se rozčilovat nesmysly, které nemůžu ovlivnit. To je tak neskutečně zbytečný. Kéž by to věděl každý člověk v týhle republice!

A teď už něco k maturitě! Blíží se mílovými kroky, a já na ni už čekám s otevřenou náručí. Ještě před půl rokem to pro mě bylo něco, čeho jsem se bála jako čert kříže. Ale jako u všeho, mindset is the key, a ten můj se teď díkybohu změnil. Už se nebojím, naopak, protože si myslím, že se možná s učiteli naživo neuvidíme, se na ni těším. Protože konečně budu moci mým oblíbeným učitelům ukázat, že jejich práce má smysl. Že mě jejich předmět bavil, že mi něco přinesl, že díky nim tu maturitu dám. 
Mám svou školu a většinu svých učitelů vážně moc ráda. Těch 8 let, co jsem tam strávila, mi dalo tolik, že to nelze ani slovy vyjádřit. Maturita je jenom ten výstupní proces, kterým si musí každý z nás projít. 

Maturitní otázky jsem si začala pročítat minulý týden, knížku mám přečtenou jednu, s holkama děláme večerní opakovací videohovory. To je zatím všechno, co k maturitě dělám, ale přijde mi to zatím jako dost :D Důležitý je, že to dělat chci, že mě nikdo nenutí. Netlačím na sebe, když jsem unavená, odpočinu si. Poslední, co chci, je aby mi ještě maturita pošramotila moje duševní zdraví :D 
Pokud taky maturujete, mám pro vás několik rad: udělejte si ve všem pořádek, udělejte si na učení plán, obklopujte se svými předměty, ale nepřehánějte to... čas ještě máme, není potřeba nic hrotit. Zvlášť na úkor právě psychickýho zdraví, který je teď navíc rozviklaný touhle situací.

Minulý týden jsem taky měla online pokec se třídou, kde spoustu lidí říkalo, že neví, co s časem. No, já to tak nemám. Cvičím, chodím na procházky, věnuju se instagramu, píšu články, učím se, pracuju na zahradě. Myslím, že je hodně důležitý (a bylo to důležitý už v první vlně a druhý vlně a bůhví kolik jich bylo) najít si nějakou činnost, která vás bude bavit a zaplníte jí ten plonkový čas, ve kterém byste se litovali/bezmyšlenkovitě scrollovali instagramem/vyjedli půlku spíže. Takže once more: do what you love. Já vím! Nikam nemůžeme. Ale pořád je miliarda věcí, kterýma můžete trávit čas.. a být produktivní. Vážně.

Doufám, že se máte dobře a že nepropadáte zoufalství! Spolu to zvládneme <3

na pinterestu teď žiju

E.

PS. Omlouvám se, že tenhle článek je takový pátý přes devátý :D Ale měla jsem chuť psát... a zároveň se jdu za chvilku učit obojživelníky a plazi! Takže na víc se nezmůžu. Maturitě zdar!